Zastávka Borek – stanoviště č. 1

V obci Borek se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, trhací mapy, odpočívadlo děti a lavičku.

Historie:

Obec Borek leží na severu kraje Vysočina 10 km od Chotěboře směrem k Vilémovu v nadmořské výšce 424 m n. m. První zmínka o obci je z roku 1557, kdy patřila ke klášteru ve Vilémově a ležela na kupecké stezce. V letech 1850 – 1950 obec patřila do okresu Chotěboř, od roku 1961 je součástí okresu Havlíčkův Brod. Od 8. 10. 1923 je Borek samostatnou obcí. Nejvyšší bod se nachází na Dolní skále ve výšce 434 m n. m. V obci se nachází knihovna, která sídlí v budově obecního úřadu. Za zmínku určitě stojí hotel, který byl vybudován za 2. světové války Vojtěchem Hartem, jehož rodina hotel vlastnila až do roku 1974. Od té doby se v hotelu vystřídalo několik majitelů. Dlouhou dobu byl hotel uzavřen a značně zchátral. Nedávno byl nově opraven a v březnu 2002 jako hotel Harmonie znovu otevřen. Hotel nabízí příjemné posezení, pořádání večírků, svateb a oslav.

Zajímavá místa v okolí obce Borek

1. Kaplička a kamenný kříž

Kaplička se nachází na návsi obce a byla vystavěna z veřejné sbírky v roce 1913. Kamenný kříž se nachází u silnice ve vzdálenosti asi jednoho kilometru od obce ve směru na Vilémov. Zvětralý vápencový kříž je na klínové noze a náznakem klínového tvaru ramen a hlavy. Na odvrácené straně je patrno pět řádků nápisu gotickým písmem.

2. Borecká skalka

Borecká skála je přírodní památkou se zbytkem suchomilné pastviny s vystupujícím hadcovým podložím a s výskytem rostlinných druhů vázaných na tento specifický substrát. Vyskytují se zde dvě chráněné suchomilné rostliny, a to kuřička jarní horská a sleziník černý hadcový.

3. Lom Borek

Zatopený lom Borek je hádcový lom se zajímavým podvodním reliéfem. Maximální hloubka na Borku každým rokem o pár centimetrů vzroste a nyní je kolem 30 metrů. Díky zásahům nájemce zde najdete několik atrakcí pro potápěče. Nejznámější je vysloužilý policejní vrtulník v hloubce okolo 26 metrů. Najdete jej po levé straně lomu za schodem do nejhlubší časti. Relativní novinkou je kloubová Karosa.

 

 

Zastávka Ostružno – stanoviště č. 2

V místní části obce Borek – Ostružno nalezenete jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, trhací mapy, odpočívadlo pro děti, lavičku a bedýnku s keškou.

Historie:

Ostružno je místní část obce Borek a leží na řece Doubravě ve výšce 358 m n. m. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1397, kdy patřila čtyřem bratrům z Ostrožna (Hertvík, Janek, Jan a Trojan – odtud dřívější název Ostrožno), předkům bratrů z rodu Rušínova. Ti vlastnili obec až do roku 1491, kdy ji prodali tehdejším majitelům Lichnice Trčkům z Lípy. Když v roce 1634 zemřel poslední mužský člen rodu Jan Rudolf Trčka z Lípy, byl majetek zkonfiskován a Ostružno vlastnili střídavě různí majitelé. V roce 1850 patřila obec do okresu Chotěboř, v letech 1869 – 1921 byla osadou obce Borek, v letech 1930 – 1950 to byla opět samostatná obec a od roku 1961 je Ostružno částí obce Borek v okrese Havlíčkův Brod.

V obci stávala tvrz, kterou si dal postavit po roce 1620 jako provizorní obydlí Kryštof Častolár z Dlouhé Vsi. Na řece Doubravě, která obcí částečně protéká stál mlýn, který zajišťoval místním obyvatelům obživu. Jeho pozůstatky jsou dodnes patrné. V roce 1874 byla v obci vybudována škola, která již dlouhou dobu neslouží svému účelu, ale i dnes zde najde své kulturní a sportovní vyžití mládež i dospělí. Ke staré škole patří nově vybudované hřiště pro volejbal, nohejbal i tenis a také nově postavená technická budova s krbem a možností venkovního posezení. Při cestě nelze přehlédnout nově opravenou hasičskou zbrojnici s hodinami.

Zajímavá místa části obce Borku, v Ostružně:

1. Starý mlýn

V Ostružně stával na řece Doubravě starý mlýn, jehož pozůstatky jsou dodnes jasně patrné. V okolí mlýna se rozprostírá nádherná příroda, která přímo vybízí k dlouhým romantickým procházkám.

2. Lípy

Na návsi v Ostružně stojí 4 staré obrovité lípy.

3. Bývalá škola v Ostružně

Centrum společenského a sportovního vyžití místních občanů.

Pověst:

Kdysi majitel Ostružna měl psa, kterého měl velice rád. Pes dostával nejlepší věci k žrádlu. Následkem toho ztloustl a nechtěl žráti. To pána velice rmoutilo. I otázal se místního kováře, zdali by psa jeho dovedl vyléčiti, aby zase žral. Kovář slíbil, že to dovede. Vzal psa k sobě, nedal mu tři dny nic žráti a pak jej vedl pánovi. Pán měl velikou radost, když pes předhozené mu kůrky chleba s hltavostí poříral, kdežto dříve rohlíčky, ani maso žráti nechtěl. Kováře odměnil tím, že mu dal úzký kus louky panské, jež se jako jazyk do panských polí zařezává a dosud místímu kováři náleží.

 

 

Zastávka Jeřišno – stanoviště č. 3

V obci Jeřišno se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde nalzenete naučnou tabuli, směrovou tabuli, aktuální infotabuli, odpočívadlo, stojan na kola, trhací mapy a lavičku.

Historie:

Jeřišno leží v Doubravské  brázdě na území Chráněné krajinné oblasti  Železné hory,  v nadmořské výšce 375 m, 12 km severně od města Chotěboř. Má  katastrální výměru 10,18 km²  První  písemná  zmínka  (PPZ) pochází z roku 1406. K Jeřišnu patří místní části Heřmaň (PPZ  1352, 377 m n. m.), Podhořice (PPZ  1556, 460 m n. m.), Vestecká Lhotka (PPZ  1542, 378 m n. m.) a Chuchel (PPZ  1257, 387 m n. m.).

V obci působí  TJ Viktoria Jeřišno, Sbor dobrovolných hasičů a Občanské sdružení Fantazáci. Obcí protéká romantická říčka Doubrava, která tvoří řadu malebných zákoutí a neodmyslitelně patří ke kolorytu života místních lidí. Doubravka, jak se jí také říká, pramení ve Žďárských vrších v rašeliništi u Radostína v 626 m n.m.  a vlévá se jako levostranný přítok do Labe u Záboří nad Labem v 198 m n. m. Délka jejího toku je 88,34 km a plocha povodí  591,4 km². Na řece Doubravě byla v letech 1910 – 1913 vystavěna vodní nádrž Pařížov. Hráz této nádrže je technickou památkou.

Blízkost a romantiku řeky můžeme vnímat na cestě z Jeřišna přes Vesteckou Lhotku až do Chuchle. Obec Jeřišno leží na území Národního geoparku Železné hory, který byl vyhlášen v dubnu 2012. Jedná se o prestižní ocenění geologicky ojedinělé oblasti.

Zajímavá místa v Jeřišně a okolí:

1. Chuchelská stráň

Chuchelská stráň je přírodní památka nedaleko obce Jeřišno. Důvodem ochrany tohoto území je výskyt zachovalých, druhově bohatých teplomilných travinných společenstev sveřepových luk s mozaikou křovin na jižně orientované opukové stráni.

2. Vodní nádrž Seč (Chrudimka)

Seč je údolní přehradní nádrž na toku řeky Chrudimky. Hráz postavená v letech 1925 až 1934 je zděná a byla postavena ze žulových bloků mezi skalisky, na nichž se nacházejí zříceniny hradů Oheb a Vildštejn. Výška hráze činí 42 m a její šířka v koruně 165 m. Zadržuje 22 milionů m³ vody. Přehrada zatopila kromě jedenácti obytných domů a jednoho velkého statku čtyři mlýny, čtyři pily a tírnu lnu.

3. Vodní nádrž Pařížov (Doubrava)

Vodní nádrž Pařížov je gravitační přehrada z lomového zdiva na řece Doubravě.Hráz přehrady je technickou památkou. Hráz je postavena z lomového kamene. V roce 1992 zde bylo rozhodnuto o zřízení malé vodní elektrárny.

 

 

Zastávka Čečkovice – stanoviště č. 4

V obci Čečkovice se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, aktuální infotabuli, lavičku, odpočívadlo a trhací mapy.

Historie:

První písemná zmínka o obci je z roku 1314 podle zápisku „Stezka Liběcká“. Podle zápisů vilémovského kláštera datovaného rokem 1542 jí dodával význam jen poplužní dvůr, který byl nejprve majetkem vilémovského kláštera a později Ronovského panství. Jméno vesnice není bez zajímavosti, po dlouhá staletí je v názvu ukryto jméno zřejmě prvního majitele Czeczek. Odtud název „ves Cziecskowicze“- ves lidí Čečkových. V roce 1930 zde bylo 36 čísel popisných a 175 obyvatel. Od roku 1990 je obec opět samostatná, má 44 popisných čísel a žije zde 83 obyvatel (stav v r. 2012).

Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci.  K občanské vybavenosti sem patří obchod se smíšeným zbožím. Od roku 1958 zde působí spolek Sbor dobrovolných hasičů.  Pořádají se tu také tradiční akce jako je maškara, pálení čarodějnic, stavění máje a dětský den. Uprostřed obce s tradiční zástavbou stojí dřevěná zvonička z roku 1995 (r. 2012 rekonstruována) a křížek. Směrem na Jeřišno stojí dřevěný kříž, který byl 11. července 1948 vysvěcen a údajně jsou pod ním pochováni švédští vojáci z třicetileté války. Obcí vede trasa oblíbených  cyklostezek, které jsou  budovány  v oblasti  mikroregionu Podoubraví  a navazují na síť nadregionálních a dálkových cyklotras na území České republiky.

Zajímavá místa v Čečkovicích a okolí:

1. Zvonice

Zvonice stojí na návsi a byla opravena v roce 2012.

2. Dřevěný kříž  

Dřevěný kříž naleznete na konci obce ve směru Jeřišno. Je postavený v místě, kde jsou údajně pohřbení švédští vojáci z třicetileté války.

3. “ Stírka „

„Stírku“ naleznete v pravé části návsi – pod kořeny dvou mohutných jasanů vyvěrá pramen pitné vody – donedávna nejkvalitnější voda v okolí (v současnosti je pramen znečištěn chemickou ochranou rostlin).

 

 

Zastávka Maleč – stanoviště č. 5 a č. 6

V obci Maleč se nachází dvě zastávky Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, aktuální infotabule, stojany na kola, trhací mapy, odpočívadlo pro děti, lavičky a bedýnku s keškou.

Historie:

Maleč leží v nadmořské výšce 392 metrů. Krajinný reliéf západně a jižně má rovinný charakter ohraničený vrchem Hradiště (482 m n. m.), na severní a východní straně vystupují opukové terasy a výše strmý zlomový hřeben Železných hor. Opukové svahy jsou porostlé teplomilnými travinnými a křovinnými společenstvy. Můžeme zde například spatřit ocún jesenní (Colchicum autumnale), prvosenku jarní (Primula veris), psineček psí (Agrostis canina). Obcí protéká Blatnický potok, který se vlévá u obce Víska do Doubravy.

V okolí jsou rybníky Hluboký, Rohlík a Bahňák. Od roku 1991 prochází obcí hranice Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Maleč má 692 obyvatel (r. 2012). K Malči náleží místní části Blatnice, Dolní a Horní Lhotka, Hranice, Jeníkovec a Předboř. Malečský znak vychází ze znaku Pánů z Předboře, na němž je figura zvaná mořský pes. Řeku Doubravu symbolizuje stříbrno-modrá zvlněná pata štítu. Železné hory symbolizují dva zlaté, dvakrát prolomené klíny a červená barva štítu. Barvy vycházejí v různých kombinacích, ze znaku Přibíka z Otoslavic a na Malči- tj. červená a stříbrná.

První písemná zmínka o obci je z roku 1278, kdy nájemcem Malče byl Vintíř z Malče. Roku 1387 postoupil benediktýnský opat Ondřej osadu i s tvrzí Jírovi z Jeníkova k doživotnímu užívání. Jeho potomci užívají jména Malečtí z Malče. V 16. století patřila místní tvrz rodu Přibíků z Otoslavic. Od roku 1588 za vlády Rudolfa Habsburského byl majitelem Otomar z Holohlav, po něm od roku 1599 Jan Benedeta z Nečtiv a na Vilémově. V této době bylo započato se stavbou malečského zámku. Další majitel – pan Buryán Chuchelský, rytíř z Nestajova, na Malči a Předboři – se spolu se svými bratry zúčastnil sněmu českých stavů roku 1620, ale poněvadž podporoval s Janem Rudolfem Trčkou císařské vojsko, byl dne 3. října 1623 osvobozen od konfiskace majetku. Roku 1622 Barbora Chuchelská ze Skuhrova a na Malči rozšířila panství o osady Předboř, Blatnice, Jeníkovec, Hranice a Štikov. Roku 1673 byl majitelem zámku Jan Václav Udrčský z Udrče, v této době byla zbořena tvrz v Jeníkovci a pozemky byly rozděleny na čtyři celolány. V roce 1719 koupil panství František Josef, hrabě z Schönfeldu. Jeho dcera Kateřina se roku 1764 provdala za knížete Jana Adama z Auerspergu. Tento rod vlastnil malečské panství až do roku 1862, kdy jej koupil JUDr. František Ladislav Rieger, za nímž pak často jezdíval i jeho tchán, historik František Palacký. V roce 1948 byl zámek vyvlastněn a v roce 1994 v restituci navrácen.

Zajímavá místa v Malči a okolí:

1. Evangelický kostel

Novorománský evangelický kostel z roku 1891 se nachází na okraji Malče ve směru k Libici nad Doubravou.

2. Sochy sv. Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého

Vedle zámku na návsi nalezneme dvě pískovcové barokní sochy sv. Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Mezi nimi se nalézá prostá dřevěná zvonice.

3. Barokní zámek

Nejvýznamější památkou obce je barokní zámek.

4. Kaple Ježíše

Kaple Ježíše je další barokní památkou obce a nalezneme ji ve svahu nad obcí.

Chráněná krajinná oblast Železné hory

Zajímavá geologie

Obec Maleč a její okolí na sever od silnice Libice n/D-Běstvina je součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Ta byla v roce 1991 vyhlášena za účelem ochrany a postupné obnovy hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejich typických znaků.

Železné hory jsou severozápadní výspou Českomoravské vrchoviny. Malebná krajina s výrazným zlomovým hřbetem, hlubokými údolími, říčními nivami, s mozaikou lesů, luk, polí, rybníků a drobných sídel na severu pozvolna spadá do roviny Polabí a na jihu se prudce kloní do luhu řeky Doubravy.

CHKO je výjimečná pestrostí v utváření geologického podloží. Je zde možné nalézt zastoupení téměř všech geologických jednotek celého Českého masivu, a tak lze bez nadsázky označit Železné hory za učebnici geologie pod otevřeným nebem.

Maleč je z geologického hlediska součástí úzkého pásu krajiny zvaného Dlouhá mez. Tento pás, který se táhne podél jihozápadního okraje CHKO, je tvořen usazeninami druhohorního křídového moře. Od Chotěboře a Libice nad Doubravou až ke Třemošnici leží křídová pánev, tektonicky dělená na řadu ker. Vyskytují se zde pískovce, slepence a slínovce, které ve svých vrstvách obsahují přirozené, přírodně filtrované akumulace podzemních vod. Zásobují města a obce regionu pitnou vodou.

Vysoká geodiverzita spolu s členitým reliéfem podmínily i značnou různorodost živé přírody. To vše, ve spojení s dlouhodobým obhospodařováním krajiny generacemi zde žijících lidí, podmínilo ve svém výsledku existenci malebné krajiny, skrývající v sobě množství romantických zákoutí a nenápadných půvabů. Není náhoda, že význační malíři české krajinomalby jako Antonín Chittussi, František Kaván nebo Oldřich Blažíček v krajině Železných hor často hledali a nacházeli motivy pro svá díla.

Příroda

Aby byla zajištěna ochrana nejcennějších míst Železných hor, bylo postupně zřízeno 26 menších zvláště chráněných území. Největší z nich je národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory se zachovalými lesními společenstvy bučin, reliktních borů a suťových lesů. Ukázkou lesů s přírodě blízkým charakterem porostů je v bližším okolí Malče například přírodní rezervace Spálava.

V Železných horách se můžeme setkat s velice různorodou květenou. Ať jsou to ostřice, suchopýry, rosnatky, mečíky, kosatce a orchideje mokřadních luk a rašelinišť nebo naopak rostliny suchých výslunných strání jako je vřes, smilka, válečka, jehlice, jalovec a jiné. Nejbližší botanicky významnou lokalitou je přírodní památka Chuchelská stráň. Cenná jsou i teplomilná travinná a křovinatá společenstva rostlin na stráni severně od Malče, kde pozorný návštěvník může například začátkem podzimu obdivovat kvetoucí ocúny jesenní.

Řeka Doubrava je pak téměř v celém úseku protékajícím CHKO známa hojným výskytem vranky obecné, drobné rybky žijící skrytě pod kameny v peřejnatých úsecích. Rybníky a tůně s navazujícími extenzivně obhospodařovanými loukami osidluje celá řada obojživelníků včetně například rosničky zelené. Na prudkých svazích se skalními výchozy hnízdí největší druh z evropských sov-výr velký.

Pozornost návštěvníků si zaslouží i památné stromy. Ty rostou v Železných horách s několika málo výjimkami v intravilánech obcí. Nedaleká Klokočovská lípa s odhadovaným stářím 1 000 let patří k nejstarším stromům v Čechách. Svojí mohutností upoutá i Lánská lípa v obci Lány nedaleko od Malče.

Péče o přírodu

Každoročně jsou vysázeny stovky původních listnatých dřevin a jedle bělokoré, jsou koseny nebo spásány druhově bohaté louky, ošetřovány památné stromy či zakládány nebo ošetřovány sady starých krajových odrůd ovocných stromů. Bez spolupráce s dobrovolnými ochránci přírody, lesníky, myslivci, vodohospodáři a zemědělci, tedy lidmi žijícími a pracujícími ve zdejší krajině, by veškeré tyto činnosti šlo vykonávat jen těžko.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa Chráněné krajinné oblasti Železné hory a krajské středisko Pardubice zajišťuje odbornou i praktickou péči o území CHKO. Je organizační složkou státu.

Podrobněji se můžete s Chráněnou krajinnou oblastí Železné hory seznámit na jejích internetových stránkách www.zeleznehory.nature.cz.

Základní údaje:

• rok vyhlášení: 1991
• rozloha: 284 km²
• nadmořská výška: 268-668 m
• maloplošná zvláště chráněná území v CHKO: 26 (1 NPR, 15 PR, 10 PP)

Správa CHKO dále spravuje NPR Bohdanečský rybník a NPP Semínský přesyp, které se nachází mimo území CHKO Železné hory.
Na území CHKO leží sedm evropsky významných lokalit: Běstvina, Boušovka, Hubský-Strádovka, Chrudimka, Slavická obora, Krkanka-Strádovské peklo, Lichnice-Kaňkovy hory.

 

 

Zastávka Víska – stanoviště č. 7

V obci Víska se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, odpočívadlo pro děti a pro dospělé a stojan na kola.

Historie:

Obec Víska leží v malebném podhůří Železných hor v údolí řeky Doubravy a Novoveského potoka. Polohou náleží k severozápadnímu cípu Českomoravské vrchoviny, nadmořská výška dosahuje 380 m n.m. Její rozloha představuje 386 ha. Počátky osídlení obce lze dle posledních výzkumů datovat do období přelomu 13. a 14. století. Dle pověstí souvisí se zaniklou osadou Rouzeň, která se nacházela na stejnojmenném kopci nad obcí. Existenci vsi Rouzeně potvrzují listinné prameny k roku 1288 a také archeologické nálezy na úpatí kopce. Rouzeň náležela původně k majetku kláštera ve Vilémově a zanikla nejspíše v době, která následovala po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278). V roce 1288 je již uváděna jako pustá. Dle pověsti, která se zde traduje, došlo po zániku zmíněné vsi k odchodu jejích obyvatel. Ti pak založili nové vesnice – větší Novou Ves u Chotěboře a menší Vísku. První písemná zmínka o Vísce tak pochází až z roku 1515.

Prvního historicky doloženého majitele představoval Mikuláš Trčka z Lípy. Po něm Vísku spravoval rod Otmarů z Holohlav a na Vísce, z jejichž erbu vychází současný znak obce. Otmarové v obci i sídlili. Od 17. století byla Víska součástí malečského panství, samosprávu získala v polovině 19. století. V letech 1960 – 1991 patřila nejprve pod sousední Novou Ves, později pod Maleč. V roce 1991 získala obec znovu samostatnost.

Ve Vísce žije 182 obyvatel (stav v r. 2012). V obci působí mateřská škola se speciální třídou. Sídlí v budově, kde se nachází i obecní úřad. K občanské vybavenosti patří prodejna smíšeného zboží, hostinec a knihovna s možností využití internetu. Obec je plně plynofikovaná, má vlastní vodovod. Jednu z dominant Vísky představuje rozsáhlý víceúčelový sportovní areál v centru obce (fotbalové hřiště, tenisový kurt a hřiště na volejbal), jehož součástí je budova sokolovny s tělocvičnou a zázemím pro sportovce.

Velmi činorodá je spolková činnost v obci, na které se podílejí zejména organizace TJ Sokol Víska (oddíl žákovské a mužské kopané), Sdružení dobrovolných hasičů, Rybářský spolek a sdružení Bago klub. Dodržují se zde tradice jako stavění májky, pálení čarodějnic, pořádání maškary a jiné.

V obci je parčík s památníkem věnovaným obětem 1. a 2. světové války a kamenným křížkem, který pochází z roku 1879. Za Vískou směrem k Pukšicím stojí dřevěný kříž obnovený v roce 1999. Víska se nachází v bezprostřední blízkosti Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Na nejvyšším bodě obce kopci Rouzeň 452 m n. m. lze nalézt opuštěné opukové lomy se zkamenělinami živočichů z druhohor.

V bezprostřední blízkosti hranic katastru se nachází i lom zaregistrovaný v roce 1994 jako významný krajinný prvek. Jsou v něm odkryta charakteristická úložná souvrství z usazenin mořského původu. Vodstvo v obci reprezentuje řeka Doubrava. Její hlavní přítok na katastru obce představuje Novoveský potok, dále se zde nachází pět rybníků. Doubrava v okolí Vísky teče poměrně širokým úvalem a v loukách, které ji obklopují, vytváří četné malebné meandry a tůně. Mezi Vískou a Heřmaní protéká Doubrava korytem lemovaným skálou a stromy, kde můžeme spatřit i čápa černého (Ciconia nigra), který patří v ČR mezi silně ohrožené ptáky. Ze zdejší vegetace stojí za zmínku především krásné lipové stromořadí podél silnice nad fotbalovým hřištěm.

Zajímavá místa ve Vísce a okolí:

1. Pamětní místo

Pomník věnovaný obětem 1. a 2. světové války – pamětní deska pochází z roku 1930, pomník odhalen v roce 1947.

Kamenný kříž – 24. dubna 1879 věnovala a nechala postavit obec Víska. Do současné podoby byl zrekonstruován 29. 9. 1885.

2. Mramorový kříž a dřevěný kříž

V obci se nachází kamenný křížek, který pochází z roku 1879. Za Vískou směrem k Pukšicím stojí dřevěný kříž obnovený v roce 1999.

3. Rouzeň

Nejvyšší bod na území obce je kopec Rouzeň s nadmořskou výškou 452 m. Nalézají se tam opuštěné opukové lomy, v nichž lze objevit zkameněliny živočichů z druhohor.

 

Zastávka Nová Ves u Chotěboře – stanoviště č. 8

V obci Nová Ves u Chotěboře se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrovou tabule, aktuální infotabuli, odpočívadlo pro děti a pro dospělé, stojan na kola, lavičku a bedýnku s keškou.

Historie:

Obec Nová Ves u Chotěboře byla založena ve 13. století a leží v blízkosti řeky Doubravy. Nad obcí se vypínají Železné hory. K obci Nová Ves patří osady Nový Dvůr, Podlesí, Zastráň a Bezlejov.

Nová Ves, ležící nad údolím Doubravy, je osídlena asi od 1. poloviny 12. století. Zakladatelem obce je rytíř Mstislav a rok 1288 je rokem jejího založení. Nová Ves se zpočátku jmenovala Fojtova Ves, německy Voitsdorf . V listině z roku 1554 je jmenována jako Nová Ves za Chotěboří, později jako Nová Ves blíž Chotěboře a od roku 1654 je nazývána Novou Vsí u Chotěboře.

V roce 1709 koupil Novou Ves svobodný pán Albrecht Kapoun ze Zubří a Svojkova. Dal zbudovat samotu Zastrání a Podlesí a také postavil zámek. Za téměř devadesát let obec změnila několik majitelů. V roce 1798 přichází do Nové Vsi rod baronů de Fin. Velké zásluhy si získala především choť Františka de Fin, paní Johana, protože dala v roce 1813 vystavět školu a o dva roky později se začal stavět kostel a byl zbudován hřbitov.

Roku 1835 se majitelem zámku a velkostatku v Nové Vsi stává rod Bergerů. V roce 1873 koupil velkostatek baron Mayran. Ten dal zbudovat zcela nový zámek. Starý zámek byl zbourán a byl z něho ponechán jen zahradní domek. Nový zámek byl stavěn podle plánu vídeňského stavitele, který si s sebou přivezl i své dělníky a celá stavba trvala v roce 1880 pouhé čtyři měsíce.

Po smrti barona v roce 1894 zakoupili zámek Ing. Alois Mixa s chotí. V té době se na zámku scházelo mnoho hostů. Bylo to tím, že obě starší dcery Jarmila Šťastná a Terezie Koséová měly značné výtvarné nadání, studovaly na soukromých malířských a sochařských školách v Praze, a zvaly své přátele a učitele na zámek v Nové Vsi. Terezie Koséová napsala několik básnických knih pod pseudonymem Terezie Dubrovská a svého času byla i klavírní virtuózkou.

Poslední majitelkou zámku byla Ludmila Mixová provdaná Hippou, která se v roce 1951 odstěhovala do Francie. V roce 1948 se zámek i statek staly majetkem Československého státu. Roku 1951 byl zámek převzat pro sociální účely a byl zde zbudován dětský domov. V Nové Vsi a přilehlých osadách žije necelých 600 obyvatel (údaj k roku 2012).

Zajímavá místa v Nové Vsi u Chotěboře a okolí

1. Kostel sv. Jana Nepomuckého

Kostel sv. Jana Nepomuckého je zajímavá stavba ve tvaru kříže. Ke kostelu přiléhají nižší přístavky sakristie s předsíní, oratoří a dvěma bočními oltáři mezi rameny, takže celek tvoří osmiúhelník. Kostelní věž je čtyřboká, užší, v rozích s opěráky. Zařízení kostela je novodobé. Původně byly v sanktusníku tři malé zvonky. Ve dvacátých letech dvacátého století byly do věže umístěny dva zvony, zrekvírované za 2. světové války.

2. Zámek

Zámek stojí na mírném návrší v parku v centru obce nedaleko kostela. Je zde umístěn dětský domov a veřejnosti není přístupný.

3. Rouzeň

Zaniklá osada na návrší nedaleko obce.

Pověst:

Podle místní pověsti je však počátek obce úzce spjat se zaniklou osadou na nedalekém návrší na Rouzeni. O Rouzeni existují dvě verze pověsti. V první se tvrdí, že osada Rouzeň byla zničena v bojích 1279 po porážce českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Druhé znění uvádí, že se tak stalo až po vpádu Matyáše Korvína do našeho kraje roku 1469. V některých vědeckých pracích se oba údaje kombinují. Tvrdí se v nich, že osada byla poprvé spálena roku 1279 a pak znovu postavena a definitivně zničena roku 1469 a nebyla obnovena na témže místě pro nedostatek vody. Místní pověst ještě dodává, že nová osada byla založena asi o kilometr dále od Rouzeně a byla nazvána Novou Vsí.

 

 

Zastávka Chotěboř – stanoviště č. 9 – č. 14

Ve městě Chotěboř se nachází šest zastávek Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, směrovou tabuli, aktuální infotabule, lavičky, odpočívadla, stojany na kola a trhací mapy.

Historie:

Město Chotěboř, které leží na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce 515 m, se nachází v severní části Kraje Vysočina. První písemná zpráva z roku 1265 svědčí o tom, že se v okolí těžilo stříbro. Královským městem se Chotěboř stává roku 1331, kdy obdržela základní městská práva od českého krále Jana Lucemburského. Další privilegia získala Chotěboř od Karla IV., Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Neblahou událostí se do kronik zapisuje začátek roku 1421, kdy došlo k upálení asi 300 zajatých husitů v chotěbořských stodolách, které zradila česká katolická šlechta a kutnohorští Němci. Chotěboř zůstává královským městem do roku 1499, kdy přechází do rukou mocného rodu Trčků z Lípy.

Po roce 1634 se v držení města vystřídala řada šlechtických rodů. Posledním majitelem chotěbořského panství byl hraběcí rod Dobrzenských, který zámek vlastnil až do jeho konfiskace v roce 1948. Od roku 1850 do roku 1960 byla Chotěboř správním a soudním střediskem okresu, od roku 2003 je město Chotěboř pověřenou obcí III. stupně, a tedy centrem „malého okresu“, do nějž spadá celkem 31 obcí.

Město obklopují lesy, rybníky a údolní přehrada Břevnická nádrž. Mezi přírodní zajímavosti patří přírodní rezervace Údolí řeky Doubravy, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory. V roce 1993 zde byla otevřena naučná stezka, která návštěvníka provede 4,5 km zalesněným kaňonem řeky Doubravy. Skály pod Sokolohrady jsou vyhrazeny pro horolezeckou činnost. Divoké skalnaté údolí a různorodá tvář řeky Doubravy přispěly ke vzniku mnoha pověstí.

Vedle pořádání velkých akcí, jako jsou festival hudby, zpěvu a tance Chotěbořské jaro, Festival fantazie (zaměřený na sci-fi a fantasy), nová tradice v podobě Pivovarského odpoledne (datovaná vznikem místního průmyslového pivovaru v roce 2009), přehlídka amatérských divadelních souborů Chotěbořské divadlení, žije Chotěboř vlastním kulturním a sportovním životem téměř desetitisícového města. K vyžití ve volném čase se nabízí kino, knihovna, kulturní dům, muzeum a několik sportovišť – letní stadion, tenisové kurty, volejbalové hřiště, zimní stadion, lyžařský areál, sportovní hala, skate park a nedaleké letiště v Počátkách.

Z mnoha významných chotěbořských osobností stojí za zmínku virtuóz ve hře na lesní roh, autor tzv. ruské rohové hry Jan Antonín Mareš, spisovatel a žurnalista Ignát Herrmann, který má ve městě od roku 1960 pomník, malíř-experimentátor, autor obalů pro čokoládovnu Orion-Maršner Zdenek Rykr.

Náměstí má kašnu a parkovou úpravu, najdeme zde mariánský sloup z roku 1890 a po požáru města v roce 1832 i jediný dochovaný pozdně barokní dům. Za povšimnutí stojí i prvorepublikové vily Chotěboře situované jihovýchodně od náměstí. Pět z nich bylo v roce 2008 zařazeno do projektu Slavné vily Kraje Vysočina.

Zajímavá místa v Chotěboři a okolí:

1. Zámek s kaplí sv. Trojice, zámecký park a hrobka rodu Dobrzenských

Raně barokní zámek z let 1701–1702 s kaplí Nejsvětější Trojice, kterou zdobí původní fresky a štuky, leží v patnáctihektarovém anglickém parku. V parku je k vidění pískovcová kašna, socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Alžběty Durynské a nedaleko hřbitůvek rodiny Dobrzenských. V roce 1992 byly rodu Dobrzenských pozemky spolu s zámkem navráceny, část zámeckých prostor má od roku 1952 pronajato městské muzeum, kde jsou k vidění stálé expozice i sezonní výstavy.

4. Kostel sv. Jakuba Většího

Kostel sv. Jakuba Většího, který vznikl několikerou přestavbou původní románské kaple z 12. století. Současná stavba má pseudogotickou podobu s novogotickým interiérem.

5. Panský dům

Panský dům slouží svému účelu od svého vzniku doposud. Traduje se, že se zde zastavil Jan Žižka při svém tažení zdejším krajem. V roce 1912 v Panském domě nějaký čas pobýval a psal spisovatel Jaroslav Hašek.

6. Památník božím bojovníkům

Vytvoření pomníku inspirovala tragická událost – upálení husitských bojovníků v místních stodolách, jež se odehrála dne 3. února 1421.

8. Kaple Povýšení sv. Kříže a kaple sv. Anny

K sakrálním stavbám města patří dále hřbitovní kaple Povýšení sv. Kříže v parku Václava Fialy, vystavěná v pseudorománském a pseudogotickém slohu a od září roku 2000 opatřená dvěma slavnostně vysvěcenými zvony, a rovněž kaple sv. Anny z roku 1902 (postavená podle návrhu Františka Krumla), která se nachází na východním okraji města.

9. Geopark U platanu Gymnázia Chotěboř

Geopark se nachází na zahradě Gymnázia Chotěboř (Jiráskova 637, Chotěboř) a je zde ke shlédnutí přes dvacet až několikatunových vzorků lokálních hornin CHKO Železných hor. Geopark je zároveň volně propojen s expozicí přírodní zahrady (jezírko, bylinné skalky, úkryty pro zahradní živočichy, divoký zahradní koutek a další).

10. Přírodní rezervace Údolí Doubravy

Údolí Doubravy je přírodní rezervace, která leží v chráněné krajinné oblasti Železné hory, severovýchodně od Chotěboře nedaleko obce Bílek. Řeka Doubrava pramenící v oblasti Ranského Babylonu patří k čistým řekám, což dosvědčuje výskyt vzácných druhů rostlin i živočichů, např. racků. Po celém svém toku vytvořila kamenné řečiště, plné skalních věží a obřích hrnců, s vodopádem a kamenným mořem. Nad údolím se nachází vyhlídka Sokolohrady, poblíž najdeme zbytky původního hradu Sokolov ze 13. století. Na protějším svahu přes řeku skalní věž „Čertův stolek“ s vyhlídkou.

11. Písník u Dolního Sokolovce

Písník je přírodní rezervace, která je z části naplněn vodou a okolo vodní plochy je zarostlý rašeliníkem a jinými mechy. Jedná se i o jedinou vodní plochu v okolí nad vodním tokem řeky Doubravy, a tak je to i významné napajedlo lesní zvěře. Geologicky se zde vyskytují ruly a mělké lehce kyselé půdy na místě odtěženého hrubého písku.

12. Soubor lidových staveb Veselý Kopec

Skanzen lidových staveb a řemesel na Veselém kopci představuje historický obraz lidových obydlí, která zapadají do zdejší drsné, avšak zároveň krásné podhorské krajiny. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny 19. století do poloviny 20. století. V osadě jsou k vidění i technické památky a také mnohá řemesla, která zde byla nezbytným zdrojem obživy.

13. Ranská Jezírka

Ranská jezírka se nacházejí vedle národní přírodní rezervace Ransko. Jedná se o zatopené prohlubně vedle starých zarostlých hald železných limonitových rud po dřívější těžbě. Podložím jsou olivinická gabra s troktolity a peridotity, vykazující místy značné sulfidické zrudnění. Vznikla zde mokřadní společenstva s výskytem chráněných a ohrožených rostlin a živočichů.

14. Velké Dářko

Velké Dářko je největší rybník na Českomoravské vrchovině a také největší v kraji Vysočina. Rybník je využívaný k rekreaci. Na rybníku jsou místním klubem pořádány závody ve windsurfingu a závody dračích lodí.

Pověst:

V dávných dobách se jediný syn zdejšího zemana ztratil při dětské hře. Rodiče spolu s chotěbořskými občany jej darmo hledali. Chlapec byl již považován za mrtvého, neboť okolní lesy byly plné dravé zvěře a osamělé dítě nemělo šanci přes noc přežít. Třetí noc od pohřešování se jeho matce zdál živý sen, v němž žena podobná svaté Anně na obraze v chotěbořském kostele označila místo, kde chlapce hledat. Na určeném místě byl ráno nalezen živ, avšak ve zbědovaném stavu. Žena ze snu se vyjevila podruhé, aby poradila, že je nutno chlapce vykoupat ve studánce v údolí. Po ponoření do vody v prameni se hoch vskutku zázračně uzdravil. Zeman nechal z vděčnosti vystavět na obou místech kaple. Kaple sv. Trojice se zázračnou vodou se do dnešních dní bohužel nedochovala, její připomínkou je pouze název ulice U Sv. Trojice.

 

 

Zastávka Vepříkov – stanoviště č. 15 a č. 16

V obci Vepříkov se nacházejí dvě zastávky Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli a trhací mapy.

Historie:

Počátek historie obce není přesně znám, první písemný záznam pochází z roku 1542, kdy obec patřila do chotěbořského panství, které bylo majetkem Trčků z Lípy. V roce 1634 se stal majitelem chotěbořského panství Ferdinand II a ten je roku 1636 daroval i s Vepříkovem Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Ryzburku. Původní název obce byl Vepřkov, tj. Vepřkův dvůr. V minulosti však bylo jméno pozměněno na Vepříkov, aby byla usnadněna jeho výslovnost. Ani Vepříkovu se v historii nevyhnuly zákeřné nemoci a živelné pohromy. Nákaze cholery v roce 1866 podlehlo 5 občanů a 30.července roku 1911 zpustošil téměř celou vesnici požár. Na většině stavení byly doškové střechy, které velmi rychle vzplály. Ze 67 čísel zbylo pouze 8 nepoškozených. Rovněž tato událost a nedostatečná výživa, námaha a nedostatek bytů, napomohly k šíření tyfu (3 osoby podlehly). Usilovnou prací se však za necelé 2 roky podařilo vybudovat z trosek novou vesnici.

Zajímavá místa v obci Vepříkov a jejím okolí:

1. Pod Kazbalem

Lesní loučka u obce Jarošov na Chotěbořsku je jedinou lokalitou silně ohroženého hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) na okrese Havlíčkův Brod. Na společestva mokrých a střídavě vlhkých luk je vázán výskyt řady dalších ohrožených druhů rostlin i živočichů.

2. Stodola krásných krámů

V muzeu krásných krámů ve Vepříkově jsou vystaveny všechny poklady z dob nedávno minulých – například předměty z dob našich babiček. Expozice se zaměřuje na venkovská řemesla minulého století (kredence, obrázky svatých, dřevěné lavice…). Prohlédnete si tu i ševcovskou dílnu, kovářskou dílnu či holičství.

3. Přírodní rezervace Havranka

Plochá niva Jiříkovského potoka nad stejnojmenným rybníkem na místě bývalého rybníka asi 8 km od Chotěboře. Do soustavy chráněných území NATURA 2000 byla zařazena díky existenci vegetace bezkolencových střídavě vlhkých luk s řadou charakteristických druhů. Dále se zde vyskytují společenstva rákosin, vysokých ostřic, pcháčových a rašelinných luk s řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin i živočichů.

Pověst:

Před dávnými časy chtěli Vepříkovští postaviti kostel na návsi u Petříčků. Celý den stavěli a když nazítří ráno přišli do práce, nebylo po stavbě ani památky. To se opakovalo po několik dnů. Srdnatější se uvolili hlídati stavbu. Byla půlnoc – na stavbě se zjevil bílý kůň, naložil si celodenní práci zedníků na záda a pomalu kráčel z vesnice. Hlídači jej opatrně sledovali. Kůň došel až do Uhelné Příbrami a tam složil celý náklad na stavbu, kterou již dříve nanosil. Z toho poznali Vepříkovští, že mají stavět v Uhelné Příbrami a tak se i stalo.

 

 

Zastávka Miřátky – stanoviště č. 17

V místní části obce Vepříkov – Miřátky se nachází dvě zastávky Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, trhací mapy a bedýnksu s keškou.

Historie:

Doba vzniku obce není přesně známa. Je však nepochybné, že původní obec Miřátky se nacházela asi dva kilometry severozápadně od současné zástavby, blíže k městu Habry. Poloha původní vesnice se dá poměrně přesně určit, neboť ještě v padesátých letech minulého století zde byly patrny pozůstatky po původní vesnici a to například pozůstatek rybníčku při cestě do obce Rybníček, zbytky roubené studně a kamenné žlaby. Přesto, že není přesně známo, kdy původní obec zanikla, lze se domnívat, že se tak stalo v souvislosti s bitvou u Vilémova v únoru 1469, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem.

Historicky byla obec Miřátky vždy součástí Haberského panství. První zmínky o tomto kraji se datují rokem 1101, kdy jsou v Kosmově kronice poprvé zmíněny Habry. Obec Miřátky měla zemědělský charakter a převážná část obyvatel pracovala v zemědělství. S ohledem na obtížné podmínky obživy došlo k tomu, že někteří obyvatelé odešli za prací do ciziny. V období mezi dvěma světovými válkami se obyvatelé obce živili rovněž převážně zemědělstvím. V obci byly dvě hospody, byl zde vystavěn družstevní lihovar, a to na pozemku v k.ú. Habry, který nyní slouží jako bioplynová stanice. Škola v obci nebyla a děti docházeli do dnes již neexistující školy do Proseče a do Habrů. Do roku 1960 byla obec samostatná a od roku 1961 jsou Miřátky místní částí obce Vepříkov.

Zajímavá místa v místní části Vepříkova – Miřátkách:

1. Roubenka

První písemná zmínka o roubence pochází z roku 1750. Nyní je roubenka po rekonstrukci.

2. Křížek

Křížek stojící u silnice ve směru na Habry.

3. Přírodní rezervace Havranka

Přírodní rezervace Havranka se nachází na soutoku Jiříkovského a Vepříkovského potoka. Velká část rezervace se nachází na místě zaniklého rybníka, jehož zbytky hráze jsou dodnes patrné v její západní části. Je zde možné spatřit řadu ohrožených druhů rostlin i živočichů.

4. Obora se zvěří

Při silnici na Habry od Miřátek je obora se živou zvěří. Je zde možné pozorovat daňky, laně, jeleny, muflony či divoká prasata. Každý rok je zde možné najít nové přírůstky a pozorovat chování zvěře.

 

 

Zastávka Jilem – stanoviště č. 18

V obci Jilem se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli a trhací mapy.

Historie:

Obec Jilem leží na severním okraji Českomoravské vrchoviny, uprostřed České republiky, v kopcovité krajině s nadmořskou výškou kolem 550 m. Většina katastrálního území je, prostřednictvím Jiříkovského potoka, odvodňována říčkou Sázavkou do řeky Sázavy. Pouze jižní část katastrálního území je odvodňována do řeky Sázavy prostřednictvím Jilemského a Čachotínského potoka (přítoky Břevnického potoka). Obec Jilem vznikla v blízkosti tzv. Haberské stezky, která spojovala župu Brněnskou a župu Čáslavskou. Název obce je pravděpodobně odvozen od stromu jilmu, který zde byl bohatě zastoupen.

Na východním okraji obce stávala sklářská huť, která vyráběla barevné sklo a pracoval zde i pozdější zakladatel skláren Kavalier ve Světlé nad Sázavou. Dne 22. října 2008 byl poslaneckou sněmovnou České republiky obci udělen znak a vlajka. Archivní průzkumy dokázaly, že obec Jilem v minulosti pečetila vlastním pečetním znamením s obrazovým obsahem. V roce 2010 byla dokončena výstavba nového víceúčelového hřiště s umělým povrchem, které slouží ke sportovnímu vyžití občanů obce. Na tomto hřišti se každoročně pořádají tradiční nohejbalové turnaje.

Zajímavá místa v obci Jilem a okolí:

1. Huť

Na východním okraji obce stávala sklářská huť, která vyráběla barevné sklo a pracoval zde i pozdější zakladatel skláren Kavalier ve Světlé nad Sázavou.

2. Památná lípa

Památná lípa se nachází cca 1 km za obcí Jilem při silnici na Chotěboř.

3. Kaple Nanebevzetí Panny Marie

Kaplička na návsi v obci Jilem pochází z roku 1834, ale její základy pocházejí pravděpodobně již ze středověku. Do současné podoby byla přestavěna na přelomu 19. a 20. století. Místní zvon byl za první světové války zkonfiskován pro válečné potřeby a znovu nainstalován ve dvacátých letech 20. století.

4. Kostel sv. Vavřince v Čachotíně

Kostel sv. Vavřince je v základech gotický, za třicetileté války byl však zcela zničen. Dnešní podoba je barokní s lidovými prvky. V kostele se nachází hrobka Bechyňů z Lažan.

 

 

Zastávka Čachotín – stanoviště č. 19

V obci Čachotín se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli a trhací mapy.

Historie:

Nejstarší zmínka o obci Čachotín je z roku 1351. Významnou roli v osidlování okolní krajiny sehrála tzv. Libecká stezka, procházející blízkým městem Chotěboř a také přítomnost hornin bohatých na stříbrnou rudu, která zde byla ve středověku těžena. Jméno vesnice vzniklo příponou –ín z osobního jména Čachota a znamenalo Čachotův dvůr. Reliéf okolí obce má převážně plochý charakter, nejvyšší vrcholky dosahují 590 m n.m. (vrch Remonštangle). Z jeho vrcholku je velký rozhled do krajiny a můžeme z něj spatřit Lipnici nad Sázavou či Havlíčkovu Borovou. Na západ od vsi se nachází památný buk v Boučí. Tradiční akcí je v obci ,,Vavřinecká pouť“ konaná druhou srpnovou neděli. Tato pouť souvisí s nejvýznamnější památkou obce – kostelem sv. Vavřince. Kostel je v základech gotický, za třicetileté války byl však zcela zničen. Jeho dnešní podoba je barokní s lidovými prvky. V kostele se nachází hrobka svobodných pánů Bechyňů z Lažan, majitelů zámku a statku v Rozsochatci, z roku 1833.

Zajímavá místa v okolí obce Čachotín:

1. Kostel sv. Vavřince

Kostel byl původně v základech gotický, nyní je však jeho podoba barokní s lidovými prvky. V kostele sv. Vavřince se nachází hrobka pánů Bechyňů z Lažan z roku 1833.

2. Památný buk v Bouči

Na jihozápad od vsi se nachází památný buk v Boučí s obvodem úctyhodných 7,1 m, výškou 27 m, výškou i šířkou koruny 25 m a s odhadnutým stářím 350 let.

3. Samota v Bouči

Na samotě v Bouči vzniká nová vodní plocha a rodinný dům s možností ubytování. V blízkosti tohoto penzionu můžeme nalézt památný buk (viz výše).

4. Gerstein – Zálesí

Směrem na osadu Zálesí (cca 1,5 km) můžete navštívit srub Gerstein. Tento srub byl vystavěn ze 120 let starého smrkového dřeva ve stylu středověké tvrze a nabízí nevšední ubytování.

5. Pomník Josefa Sobotky

Pomník připomíná slavného rodáka Josefa Sobotku a je umístěn níže pod návsí. Legionář, který byl popraven Rakušany na konci 1. světové války v Itálii. Po válce byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Prahy a pietně uloženy. Pohřbu se tehdy zúčastnil i TGM, členové vlády i zástupci spojeneckých armád.

Pověst:

Pověst se vztahuje k čachotínskému kostelu. Z Rozsochatce k místu kdysi zvaném Gerstein byl les zvaný Hájka. Tam bývala studánka se zázračnou vodou, která uzdravovala oční nemoci. Podle vyprávění u studánky stávala kaple sv. Vavřince, která byla později přeložena do Čachotína. Na původním místě však ještě dlouho bývalo slyšet zvonění.

 

 

Zastávka Rozsochatec – stanoviště č. 20

V obci Rozsochatec se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, odpočívadlo a sezení, odpočívadlo pro děti, trhací mapy a bedýnku s keškou.

Historie:

Rozsochatec leží na obou březích Břevnického potoka, pravobřežního přítoku řeky Sázavy v nadmořské výšce 472 m a jeho katastrální území zaujímá 924 ha. Součástí obce je i místní část Jahodov. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1283, kdy se v jedné listině uvádí svědek Jan řečený Moraws z Rozsochatce.

Název se odvozuje od přídavného jména rozsochatý (tj. vidlicovitý, rozvětvený). Původně obec patřila k hradu Ronovci a pak k tvrzi v Dolní Krupé. Dominantu tvoří novorenesanční zámek, stojící na místě původní tvrze ze 16. století. Ve dvou místnostech jsou dochovány nástropní malby s figurálními motivy. Roku 1892 byl zámek prodán JUDr. Otto Mettalovi, jehož potomci ho užívají dodnes. Kolem zámku se rozkládá zámecký park o rozloze 2,4 ha, největší pozoruhodností jsou zde keře tisu, jejichž stáří se odhaduje na 1000 let.

Zajímavosti v obci Rozsochatec a okolí:

1. Zámek

Zámek představuje obdélníkovou jednopatrovou stavbu s dvoupatrovým rizalitem, balkonem a vížkou. Na zahradním průčelí je dochován barokní portál. Zámek byl vybudován na místě původní tvrze, která byla na barokní zámek přestavěna v polovině 18. století. Dnes jsou v prostorách zámku školící prostory a penzion.

2. Lípy

U Rozsochatce, severně od zámeckého areálu, lze spatřit dva památné stromy volně rostoucí lípy srdčité, jejichž stáří se odhaduje na čtyři staletí. Jsou vysoké 28 a 20 metrů, kmeny mají obvod 8,2 a 7,5 m.

3. Bledule jarní – Skalka

U samoty ,,Skalka“ ležící severním směrem se nalézá chráněná přírodní lokalita s výskytem bledule jarní (místo pověsti o pokladu).

4. Křížový kámen

Křížový kámen stojí u silnice do Havlíčkova Brodu na místě, na kterém byl v roce 1648 zavražděn mládenec Babtista Konrádů.

Pověst:

Místní pověst vypráví, že v lese ,,Skalka,“ nacházejícího se ve směru na Čachotín, je prý mezi třemi studánkami ukryt poklad, odvezený kdysi dávno z Rozsochatského zámku šestispřežením vranných koní. Lidé, kteří se snažili poklad vypátrat, však neuspěli, protože třetí studánka nebyla k nalezení.

 

 

Zastávka Skuhrov – stanoviště č. 21

V obci Skuhrov se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli a trhací mapy.

Historie:

Obec Skuhrov leží na severním okraji Českomoravské vysočiny, 10 km od Havlíčkova Brodu. Skuhrov je velmi stará osada. Vznikla na přelomu 12. a 13. století na tzv. Haberské stezce, která byla důležitou spojnicí Prahy a Moravy procházející přes stříbrné doly u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352. To už tu byla kvetoucí osada s kostelem a vlastní farou, patřila postupně k državám Žleby, Lipnice a Světlá, poté byla začleněna do Haberského panství. Od roku 1950 patří Skuhrov do okresu Havlíčkův Brod. Za zmínku stojí několik historických památek, z nichž nejvýznamnější je kostel sv. Mikuláše. K dalším historickým zajímavostem obce patří také barokní fara a budova základní školy z 18. století.

Zajímavé místa v obci Skuhrov a okolí

1. Kostel sv. Mikuláše

Původně gotický kostel z 1. poloviny 14. století byl několikrát rekonstruován. V roce 1811 byla ke kostelu přistavěna věž v empírovém slohu na místě, kde stála původně dřevěná zvonice. Kolem kostela je hřbitov s barokní obdélníkovou márnicí z let 1707-1712.

2. Kaple sv. Floriána

Kaple byla postavena v roce 1783 a najdeme ji při silnici na Havlíčkův Brod. Průčelí kaple je členěno pilastry nesoucími římsu a půlkruhový štít.

3. Kaplička sv. Floriána

V centru obce Olešná se nachází kaplička zasvěcená svatému Floriánovi, patronu hasičů. Kaplička s křížkem pochází z roku 1907.

Pověst:

Křížový kámen – žulový kříž s okosenými hranami, podle pověsti jeden z křížů, které lemovaly Haberskou obchodní stezku, je vsazen do země před vraty domu č. 4. Dlouho se také ve Skuhrově vyprávěla pověst o třírohém čertovi, kterého viděl jeden z návštěvníků brodského jarmarku, vracející se přes Skuhrov domů do Tisu. Třírohý čert ho pronásledoval a ve Skuhrově zmizel. Až po letech se skuhrovský kovář přiznal, že to byl on, kdo spěchal donést domů veliký třírohý rendlík, aby ho spravil a během cesty si ho posadil na hlavu.

 

Zastávka Lučice – stanoviště č. 22

V obci Lučice se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli a trhací mapy.

Historie:

Obec Lučice se nachází 10 km severozápadně od města Havlíčkův Brod. Obec Lučice byla pravděpodobně založena ve 13.století (archivní doklady se nedochovaly z důvodu vyhoření hradu Lipnice, kde byly uloženy). První zmínka o obci je však až z roku 1352, a to tzv. rejstříku desátkovém. Byl to typ osady zvané ,,okrouhlice“. Jak již samotný název napovídá, její jméno je odvozeno od luk a lučin, kterými jak se dříve psalo Luczicze, byla a je dosud obklopena.

Dominantou obce Lučice je kostel sv. Markéty, budova školy s věžními hodinami z roku 1922, pomník věnovaný padlým z I. světové války a lihovarský komín. Krásnou památkou je teké smírčí kříž.

Zajímavá místa v obci Lučice a jejím okolí:

1. Kostel sv. Markéty

Gotický kostel sv. Markéty v Lučici na návsi pochází z 1. poloviny 14. století, významné stavební úpravy pocházejí z gotiky pozdní. Svatyně je jednolodní, obdélníkového půdorysu, s polygonálním presbytářem a hranolovou věží. V lodi se dochovala vrcholně gotická okna s kružbami a pozdně gotický portál ve tvaru oslího hřbetu.

2. Žižkova studánka a bysta

Studánka se nachází v lesích 1 km od místní části Malčína – Dobrá Voda v bývalé oboře Jana Welze. Podle pověsti z ní pil Jan Žižka při pronásledování křižáků k Havlíčkovu Brodu.

3. Památný strom

Tzv. Žižkův buk v Dobré Vodě (místní části Malčína) je opředen řadou pověst. V soutěži Strom roku v roce 2008 obsadil jedno z předních míst.

4. Smírčí kříž

Na okraji obce, při cestě na Janovec, se dochoval pískovcový smírčí kříž.

Pověst:

Ke vzniku Lučice se váže i pověst. Údajně obec vznikla ve 13. století, kde jako první byl postaven kostel, který je zasvěcen svaté Markétě. K severnímu boku presbytáře přiléhá sakristie, o níž se v Lučici tradovalo, že je pozůstatkem staré původní kapličky.

 

 

Zastávka Světlá nad Sázavou – stanoviště č. 23

Ve městě Světlá nad Sázavou se nachází jedna zastávka Stezky poznání, kde naleznete naučnou tabuli, směrové tabule, aktuální infotabuli, lavičku a stojan na kola.

Historie:

Světlá nad Sázavou leží na horním toku řeky Sázavy, má necelých 7 000 obyvatel a proslavila se sklářstvím a těžbou žuly. Na levém břehu Sázavy se nachází účelově využívaný zámek s regionálním Muzeem Světelska, v zámeckém parku pak zajímavé prvky drobné architektury a dva rybníky, další za parkem s možností koupání. Na náměstí Trčků z Lípy stojí budova radnice, děkanský kostel sv. Václava s charakteristickou věží tvořící dominantu města, v sousedství městská knihovna s turistickým informačním centrem a galerií.

Pod částí náměstí soustava středověkých chodeb se stěnami a stropy opracovanými do klenby s patrnými stopami po ručních nástrojích použitých při ražbě. Na přelomu května a června (jednou za dva roky) Horácko zpívá a tančí – festival folklórních souborů s jarmarkem lidových řemesel, v září Světelské babí léto s dechovkou – malá přehlídka dechových kapel. Tradiční Josefské a Vánoční trhy, v září velká Svatováclavská pouť s řadou atrakcí pro děti a množstvím stánků s nejrůznějším zbožím.

Okolní kopcovitá krajina nabízí nepřeberné možnosti pěším turistům i cyklistům, na své si přijdou také vodáci a v zimě lyžaři. Na vrchu Kadlečák pravidelně udržovaná sjezdovka s technickým zasněžováním a večerním osvětlením, vhodné terény i pro běžkaře, ve městě krytý zimní stadion.

Městu s téměř sedmi tisíci obyvateli se říká Město skla a kamene, a proto také památník na náměstí Trčků z Lípy symbolizuje sklářství a kamenictví. Centru města dominují budova radnice a kostel sv. Václava s charakteristickou věží. Pod náměstím je zpřístupněna soustava středověkých podzemních chodeb o celkové délce 220 m, na levém břehu Sázavy se nachází zámek, v jehož východním křídle bylo zřízeno Muzeum Světelska. Světlá je ideálním výchozím místem pro výlety k atraktivním turistickým cílům v okolí – na hrad Lipnici, vrch Melechov, do Stvořidel, či do Michalova statku v Pohledi.

Ve městě je Společenský dům s divadelním a tanečním sálem, kino a Galerie Na Půdě, sportovnímu vyžití slouží Sportovní centrum s krytým hokejovým stadionem, fotbalový stadion, tenisová hala a tenisové kurty. Ubytování nabízí několik hotelů a penzionů.

Zajímavá místa ve Světlé nad Sázavou a okolí

1. Kostel sv. Václava

Kostel vznikl spolu se založením sídla v kolonizovaném území vilémovských benediktinů pravděpodobně v 2. polovině 12. století. Kostel má věž, která má charakteristické dřevěné patro s podsebitím. Uvnitř se nacházejí obrazy Ignáce Raaba pocházející z cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory.

2. Zámek

Zámek vznikl několika přestavbami z původní tvrze. S přestavbou zdejší tvrze započal nejprve Jan Burian Trčka z Lípy, který nechal přistavět i jednopatrovou budovu ve stylu loveckého zámečku. Čtyři křídla zámku tvoří uzavřené nádvoří, uprostřed kterého stojí kašna. Na zámek navazuje rozlehlý anglický park s rybníky.

3. Muzeum Světelska

Ve východním křídle zámku se nachází Muzeum Světelska. Dokumentuje historii města a nejbližšího okolí. Jsou zde instalovány dokumenty a faksimile starých listin, panely věnované jednotlivým rodům, které Světlou vlastnily i památky na významné osobnosti Světelska. Další dvě expozice představují sklářství a kamenictví, dvě zdejší významná průmyslová odvětví.

4. Michalův statek v Pohledi

Při návštěvě Michalova statku v Pohledi si návštěvníci připomenou období od konce třicetileté války po zrušení roboty v roce 1848. Prohlídka zahrnuje obytné i hospodářské místnosti zemědělské usedlosti.

5. Hrad Lipnice

Hrad byl založen na počátku 14. století. Lipnice patří svým rozsahem k velkým šlechtickým hradům. Ohromný palác a zejména samostatná kaple jsou ukazatelem vzrůstu moci a možností šlechtického stavebníka.

 

 

Zastávka Kejžlice – stanoviště č. 24 – č. 26

V obci Kejžlice se nachází sedm zastávek Stezky poznání, kde naleznete směrové tabule, naučné tabule, odpočívadlo pro děti a pro dospělé.

Historie:

Kejžlice je jedinou obcí tohoto jména v celé České republice. Nachází se v údolí Pstružného potoka v nadmořské výšce 490 metrů. Katastr obce s přilehlými osadami Nový Dvůr, Čihadlo, Orlovy a samotou Pelhřimák má rozlohu 1 127 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1378, tedy z doby na přelomu vlády dvou významných českých panovníků Karla IV. a Václava IV. Název obce „Kejžlice“ získala obec v době mezi 15. a 16. stoletím postupnou změnou názvů Nová ves, Kožlice, malá Kožlá. Původně obec patřila k panství hradu Lipnice – vystřídali se zde páni z Lipé, Lucemburkové, Trčkové, Rašínové z Chotěboře, Palmové z Gundelfingenu a naposledy Trauttmansdorfové.

Zajímavá místa v Kejžlici a okolí:

1. Kaple

Dominantou obce je kaple vázaná původně k sv. Janu Nepomuckému, která byla dokončena roku 1903. Stavba je zmenšeninou kostela v pseudogotickém slohu. Má předsunutou hranolovou věž s vysokými vstupními dveřmi a nad nimi je v patře umístěno velké hrotité okno, další dvě se nachází také po stranách lodě. V roce 1997 byla tato svatyně zasvěcena Božskému srdci.

2. Škola a roubenka

Na návsi se nachází budova školy, pocházející z roku 1888, která nyní slouží jako mateřská školka a roubený domek švýcarského typu. Před budovou školy je pomník atypického tvaru věnovaný památce padlých v první světové válce.

3. Přírodní rezervace Kamenná trouba

V severní části katastru obce se nachází významná přírodní rezervace Kamenná trouba. Jedná se o rozlehlý soubor společenstev mokřadů, rákosin, vysokých ostřic, vlhkých luk, vrbin a olšin v nivě Pstružného potoka, který představuje důležitý biotop s řadou ohrožených druhů flory a fauny. Celková rozloha chráněného území je 64,73 ha a bylo vyhlášeno v roce 1974.

4. Pomník Jiřího Wolkera

V těchto místech v letech 1916 a 1917 tábořil spolu se Svojsíkovými skauty mladý básník Jiří Wolker. Pomník byl postaven na pozemku tehdejší Strakovy nadace. Jeho postavení povolil a financoval lesní správce Orlov pan Josef Toman. Kámen na pomník byl zakoupen v lipnických lomech a celou úpravu prováděl pan František Suk z Kejžlice. Večer dne 7.srpna 1934 byl pomník odhalen za účasti pražských skautů a několika set lidí z celého kraje.

5. U Huberta

Toto rozcestí je kultovním místem lesáků a myslivců, dříve začátkem lesních honů. V dřevěné skříňce vysoko na staletém dubu chrání toto místo obrázek svatého Huberta s jelenem, který má mezi parožím zlatý klíč. Vedle dubu stojí lovecká chatka sloužící k posezení lovců s krmelištěm pro zvěř.

6. Orlovská huť

Roku 1766 byla založena skelná huť, ve které se pracovalo až do druhé poloviny 19. století. V místech, kde stála, jsou patrné pouze zchátralé zbytky pilířů. Dodnes však tu lze nalézt úlomky skelných střepů či kousky tavících pánví.

7. Rybník Pelhřimák

Vyhledávané přírodní koupaliště s čistou vodou. Staří sedláci říkají tomuto rybníku „Pejřímák“. Podle vyprávění tento název vychází z „pejří“, což jsou chomáčky květenství /podobné vatě/ mokřadní rostliny suchopýru. V minulosti byl prý na místě rybníka močál porostlý touto rostlinou. Nyní však suchopýr v oblasti téměř vymizel.

8. Orlovské lesy

Orlovské lesy na rozhraní Pelhřimovska a Havlíčkobrodska představují 1 700 ha zalesněného území. Historie území není jen jedním velkým příběhem, jsou to také příběhy desítky hajných, pánů nadlesních a nově také revírníků Lesů ČR. Hluboké orlovské lesy jsou vhodným terénem pro turistiku, cykloturistiku a v zimě pro běžecké trasy.

9. Vrcholy orlovských lesů

Vránova skála (555 m n.m.) je jedním z mnoha vrcholů orlovských lesů. V nich převažují smrkové porosty, které jsou domovem celé škály druhů sýkorek, brhlíků, pěnkav, šoupálků i strakapúdů. Pravidelně se zde začali vyskytovat i největší havranovití ptáci krkavci velcí, i když jde jen o 2-3 páry. Je zde i neobyčejný přírůstek dravců (káňat, jestřábů i poštolek). Značný pokles zaznamenaly v Orlovech sovy. Hlavně v lednu a únoru se ozývá výr velký, jeho monotónní temné „huhuhu“ zní celé hodiny. Nejvyšším vrcholem orlovských lesů je vrch Orlík, nazývaný také Čejovský kopec (678 m n.m.) druhý je Kopec ( 655 m n.m.) a třetím nejvyšším je vrchol Poláček (644 m n.m.). Z úpatí tohoto vrcholu bývaly ty nejhezčí výhledy na centrální orlovské údolí, k Lipnici a na Melechov, který je nejvyšším vrcholem zdejšího kraje (709 m n.m.). Okolo něho vede modrá turistická značka „Partyzánská cesta bratrství“ – z Lipnice do Humpolce.

10. Myslivna Orlovy

V polesí Orlovy je ukrytá všem českým skautům známá myslivna, v níž počátkem 20. století pobýval zakladatel českého skautingu – junáctví profesor Antonín Benjamín Svojsík. Zde, v lůně lesů, vznikla bible českého skautingu „Základy junáctví“. V roce 1912 byl postaven první tábor českých skautů – mezi prvními skauty se objevuje roku 1916 i známý básník Jiří Wolker. Myslivna se po válce stává místem schůzek významných osobností – Jaroslava Haška, Matěje Kuděje a malíře Jaroslava Panušky.

11. Buková studánka

Jedna z mnoha orlovských studánek s velmi dobrou vodou, o níž se tradují pověsti, že působí léčivým účinkem zejména na oči. V nedávné době byla nově zastřešena a poskytuje v horkém létě vítané osvěžení.

12. Kostel sv. Jiří

Jedná se o opevněný kostel v Řečici, s dodnes patrným obranným valem. Intaktně zachovalá středověká stavba s nepatrnými pozdějšími barokními úpravami ukrývá v interiéru soubor středověkých nástěnných maleb.

13. Křížné cesty

V tomto místě se protíná modrá a zelená turistická trasa a jedná se o poutní místo.

 

 

Zastávka Čejov – stanoviště č. 27 a č. 28

V obci Čejov se nachází tři zastávky Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, směrové tabule a stojan na kola.

Historie:

Počátky obce se kladou do poloviny 13. století, kdy celý kraj načas ovládl řád německých rytířů a zahájil zde těžbu stříbra. Historie obce je od počátku spjata s historií Humpolce. Čejov patřil a patří hřbitovem a farou k Humpolci. První písemnou zmínku o existenci osady, ležící jen 3 km severně od Humpolce, nacházíme v přídomku domácího vladyky z Čejova (1370 „fratres de Czeyew“). Po vsi se dále psali Miroslav (1384-1409), Ctibor (1370) a Jakůbek (1440-52).

Víme, že užívali znaku orlice s patrně korunovanou lidskou hlavou, v klenotu volské rohy. Jde vlastně o harpyji, v naší heraldice velmi vzácně se vyskytující (známe ji především ze znaku bývalého Východního Fríska, zakomponovaného do velkého erbu v našich zemích po dlouhá staletí usazeného knížecího rodu Lichtenštejnů). Nejpozději koncem 15. století se Čejov dostal do majetku bohatých Trčků z Lípy, sídlících na hradě v Humpolci (později zvaném Orlík). V r. 1560 prodal Zdeněk Trčka z Lípy hrad s Čejovem Janovi ml. z Říčan (+1577), po němž dědil jeho syn Jan Jiří (+1583). Jeho ovdovělá manželka Johanka, roz. Čejková z Olbramovic prodala v r. 1588 panství Kryštofu Karlovi z Roupova, jenž v r. 1601 přikoupil k Humpolci nedaleký Herálec. Součástí spojeného humpolecko-heráleckého panství zůstal Čejov až do zániku patrimoniálního zřízení v r. 1848.

Název vesnice se dá vysvětlit dvojím způsobem. Obec Čejov založil jakýsi Čej. Postupným zkrácením a změnou souhlásky vzniká název Čejov. Druhý pramen odvozuje název od staročeského křestního jména Bohu-čej. Znamená to, člověk milující a očekávající Boha. Dodnes zůstalo běžným jménem Bohuslav a Bohumil. Na území této obce má hlášený trvalý pobyt kolem 480 obyvatel. Čejov se dále dělí na dvě části, konkrétně to jsou Čejov a Hadina. V obci je základní škola nižšího stupně a mateřská škola. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště.

Zajímavá místa v Čejově a okolí:

1. Kaplička sv. Jana Nepomuckého

Kaplička se nachází v centru obce a 25.5.1811 ji farář Augustin Vrzák vysvětil.

2. Žulová boží muka

Na území obce se nacházejí dvoje žulová boží muka.

3. Rybník Hadina

Nový chovný rybník Hadina byl zkolaudován v roce 2009. Podle starých map se rybník kdysi v těchto místech nacházel a jmenoval se Velký nebo Velký Humpolecký. Rybníky s podobnými názvy už ale v okolí jsou a proto bylo nutné najít název, který bude jednoznačný a nebude pochyb o tom, o který rybník se jedná. Protože se část Humpolce, která se nachází pod rybníkem, jmenuje Hadina, byl podle toho pojmenován. Rybník má rozlohu 12 ha, délka hrází je 260 m, největší hloubka je 4,5 m.

4. Plíhalovský rybník

Plíhalovský rybník se nachází v obci Čejov asi 3 km severovýchodně od města Humpolec směrem na Světlou nad Sázavou. Asi 6 km od sjezdu z dálnice D1 exit Humpolec a kilometr od nově otevřeného rybníku Hadina u Humpolce. Rybník představuje možnost koupání.

5. Závodiště Zlatá podkova

Na zajímavé trati závodiště Dusilov se pořádají závody, zejména Mistrovství ČR a mezinárodní závody, závody jsou pořádané Jezdeckým klubem Humpolec i Školním statkem Humpolec. Na konci srpna se vždy konají soutěže Zlaté podkovy.

Pověsti:

Bezhlavý kozel

V Čejově běhával v noci bezhlavý kozel s krvavýma nohama. Na konec vždy skočil do obecního rybníka. U kterého stavení se postavil na zadní nohy, tam do rána někdo zemřel.

Divá žena

V Čejově lovili obecní rybník. Starý Tomek vylovil z vody malou truhličku na zámek zavřenou a chtěl vědět, co v ní je. Truhličku odemkl a tu z ní vyskočila divá žena a křičela: „Musíš umřít, musíš umřít!“ Ale Tomek se nezalekl a přemýšlel, jak by ženu ošálil. Klekl před ní na zem a prosil, aby mu ještě jedno přání vyplnila. „Mluv tedy!“ rozkřikla se. Tomek jí prosil, aby mu ukázala, jak se mohla vejít do tak malé truhličky. Divá žena uposlechla. Jak tam vlezla, Tomek rychle přiklepl víko, zámek zavřel a truhličku vší silou mrštil do vody a utíkal k domovu.

Hejkadlo

Čejovský Semrád šel jednou časně ráno do lesa. Po chvíli uslyšel pod stromem volati: „Hou, Hou, Hahou!“ Šel po hlase a pod stromem našel malé dítě. Jak ho děcko spatřilo, začalo se po Semrádovi natahovat a rostlo a rostlo až do výše okolních stromů. Semráda přejel mráz po zádech, neboť poznal, že je to hejkadlo a tak se dal na útěk k domovu.

Znamení smrti

K večeru se nám rozstonala babička. V noci se strhla bouře, blesky se křižovaly. Když jsme již všichni spali, zaťukal někdo třikrát na okno. Probudili jsme se a ptáme se kdo to. Ale nikdo se neozval. Když jsme se ráno probudili, byla babička mrtvá.

Skála u Čejova

Na východ od Čejova je paseka, ve které je plno skal. O největší z nich jde pověst, že z ní vychází na Bílou sobotu procesí. Skála se otevře, z ní vyjde kněz a za ním dav lidu. Všichni zpívají a ministranti zvoní. Když skálu obejdou, vejdou do skály a všechno zase ztichne.

 

 

Zastávka Humpolec – stanoviště č. 29 – č. 35

Ve městě Humpolec se nachází sedm zastávek Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, směrové tabule, odpočívadla pro děti a pro dospělé a bedýnku s keškou.

Historie:

Město Humpolec bylo založeno na začátku 13. století. Humpolec vznikl jako strážné místo uprostřed pohraničních hvozdů, kde vedla důležitá stezka vedoucí z Prahy na Moravu. Jednou z místních částí města Humpolec je Rozkoš, kde je k trvalému pobytu přihlášeno cca 300 osob. Podle pověsti stál při zrodu Humpolce polomytický Gumpold, seriózní prameny však tuto domněnku nepotvrzují a jméno praotce města neuvádějí. První písemná zmínka o vsi je z r.1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Komu předtím patřil není známo, ale Fr. Javůrek je toho názoru, že němečtí rytíři, kteří vnikali do pohraničního hvozdu, založili osady Gumpoldsdorf či Gumpolsfeld. P. Zoubek ve svém spisu „O zakládání měst v Čechách“ zastává názor, že ke vzniku města přispěly stříbrné doly a odvozuje jméno Humpolec od slov „hon-pole“- tedy „zvláštnosti uprostřed lesů“.

Prvním známým držitelem města je tedy řád německých rytířů, dále to byl do r. 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Velmi významně se do historie zapsal r. 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty.

Dalšími majiteli sídla se staly šlechtické rody, nejprve páni z Lipé a později z Dubé, z Leskovce, Trčkové z Lípy (za jejich vlády došlo k rozvoji rybníkářství a pivovarnictví) a páni z Říčan (Jan z Říčan r. 1560 zakládá soukenický cech). V době husitských válek se celá oblast stává krajem kalicha, na nedalekém vrchu Melechov se odehrály první schůzky husitů i jejich první srážky s panskou mocí. Z této doby pochází patrně nejznámější humpolecký rodák středověku, Jan Želivský, vůdce radikální pražské chudiny.

Město a okolí poznamenala válečná tažení krále Zikmunda, což byl trest chudé a drsné Vysočině za její nadšení z husitského povstání. Po Bílé hoře r. 1620 se město stává konfiskátem a dostává se do rukou cizí šlechty – pánů ze Somlsu, ale ani tím se postavení Humpolce nijak nezměnilo. Z dalších majitelů lze uvést rody Kirchnerů, Gastheimů, Metternichů, Regalů, z Delbína, z Neffzernu. Za pánů z Neffzernu se město opět vzpamatovalo z úpadku, který utrpělo v 18. století. Hlavní podíl na tom měl Jakub z Neffzernu, který se také zasloužil o rozšíření pěstování brambor na Humpolecku, které jsou dodnes jednou z nejvýznamnějších plodin tohoto málo úrodného kraje. Za posledního majitele – hraběte Wolkenstein-Troszburga – byl Humpolec r. 1807 prohlášen svobodným městem „na věčné časy“.

Revoluční rok 1848 měl ohlas i v Humpolci – byla vytvořena národní garda a říšským poslancem za město se stal Karel Havlíček Borovský. V roce 1910 zde byl zřízen okresní úřad. Okresním městem zůstal i po 2. světové válce, až do roku 1960, kdy se stal i s okolím součástí pelhřimovského okresu.

Ve 13. – 15. století tu nabyla na významu těžba stříbra a od 17. století také tradiční soukenická výroba. V 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2 000 lidí a městu se začalo říkat „Český Manchester“. Soukeník Emerich Dítě tenkrát vytvořil světový rekord, který přispěl k propagaci města. Za pouhých sedm hodin dokázal zhotovit látku na lovecký oblek pro císaře Františka Josefa I. Vše sám od střiže ovcí až po utkání. Za další tři hodiny byl oblek ušit a dodán do Vídně. Není divu, že právě na jeho továrně se také rozsvítila první elektrická světla na Vysočině.

Zajímavá místa v Humpolci a okolí:

1. Štůly pod Orlíkem

Humpolecko bylo dříve pokládáno za oblast těžby stříbra. Nové průzkumné práce, které byly prováděny v 70. letech však jednoznačně prokázaly i výskyty zlata. Ty jsou dvojího typu: tzv.primární výskyty (zlato zde bylo hornickým způsobem dobýváno z pevné horniny) a sekundární výskyty (rýžoviště – zlato se zde získávalo z nezpevněných hornin – např. z náplavů potoků rýžováním). Primární výskyty zlata byly v minulosti intenzivně těženy i v okolí hradu Orlík. Hlavní 100 m dlouhý úsek hornických dobývek o hloubce 5 – 7 m (jejich dno je zavaleno) je součástí téměř 500 m dlouhého pásma hornických prací. Zrudnělé pásmo bylo prakticky kompletně vytěženo. Tato lokalita patří k nejzajímavějším památkám středověkého hornictví v okolí. I z tohoto důvodu byla zaregistrována jako významný krajinný prvek a je chráněna. Důlní dílo si návštěvníci mohou prohlédnout na vlastní nebezpečí.

2. Lesopark Orlík

Lesopark pod Orlíkem je dělen na dvě části, na starší rozsáhlejší komplex a na nový park nad rybníkem Dvorák. Výstavba staršího úseku na východní hranici města v roce 1957 byla jedním z nejvýznamnějších počinů pro budoucí generace. Původní projekt zamýšlel propojit město přes park s hradem Orlík. Park byl navržen jako přírodně krajinářský – tzv. anglický. Zde na místech původních plužin (úzkých políček) hospodářského dvora, byly vytvořeny nové cesty, políčka byla osázena stromovým a keřovými skupinami. Přestože nebyl plán v celém rozsahu uskutečněn, vzniklo cenné a zajímavé území. Park po padesáti letech vytvořil přirozený přechod od krajiny extenzivně využívané po krajinu přírodě blízkou. Systémy remízků lákají i četné ptactvo a zvěř. V areálu lesoparku se dnes nachází i Židovský hřbitov a dvě pověstmi opředená skaliska „Čertovka a Andělka“. Park je vyhledávaným místem odpočinku místních obyvatel a turistů.

3. Živcový lom pod Orlíkem

Humpolecko je po stránce geologické zajímavým územím s výskytem mnoha nerostů. Jedním z nich je i živec. Tento nerost mýdlové barvy a lesku byl nalezen v okolí Humpolce na mnoha místech. Jedná se především o území na jih v úseku mezi městem a obcí Čejov. Jeho těžba spadá převážné na začátek 20. století, kdy zde místní podnikatelé otevírají několik malých lomů (tzv.selských). Jednou z lokalit těžby je „Lom Humpolec“, lidově nazvaný „Kaňon.“ Těžba zde započala v roce 1902. Dle dochovaných zpráv všechny malé živcové lomy v okolí zanikly nedostatkem podnikavosti a odborného vedení. Úpadek těžby lze však spatřovat i v postupném vyčerpání zásob kvalitního živce. Vždyť právě čistota nerostu byla zárukou krásně bělavě lesklých glazur nádob a porcelánu, k jejichž výrobě byl především používán. Postupná těžba vedla k vytvoření prohlubně v okolních horninách, kterými jsou biotitické ruly. V okolí jámy byla postupně vrstvena zemina z výkopu a zbytky horniny bez vlastního nerostu. Vznikly tzv. odvaly, které jsou zde patrné dodnes. Rozbory zbylých zásob živcové suroviny ukázaly pouze její střední kvalitu. Můžeme tak soudit, že ložiska kvalitnější byla vyčerpána již na počátku století, což byl i důvod k ukončení těžby.

4. Rybník Hadina

Nový chovný rybník Hadina byl zkolaudován v roce 2009. Podle starých map se rybník kdysi v těchto místech nacházel a jmenoval se Velký nebo Velký Humpolecký. Rybníky s podobnými názvy už ale v okolí jsou a proto bylo nutné najít název, který bude jednoznačný a nebude pochyb o tom, o který rybník se jedná. Protože se část Humpolce, která se nachází pod rybníkem, jmenuje Hadina, byl podle toho pojmenován. Rybník má rozlohu 12 ha, délka hrází 260 m, největší hloubka 4,5 m.

5. Jezdecké závodiště Dusilov

Jezdecké závodiště Dusilov se nachází nedaleko areálu školního statku. Na zajímavé trati závodiště Dusilov se pořádají závody, zejména Mistrovství ČR a mezinárodní závody, závody pořádané Jezdeckým klubem Humpolec i Školním statkem Humpolec. Na konci srpna se vždy konají soutěže Zlaté podkovy.

6. Školní statek

Školní statek v Humpolci kromě své běžné činnosti nabízí ještě něco navíc. Můžete navštívit areál a prohlédnout si zde, kromě hospodářských zvířat a koní, také ne úplně obvyklá zvířata v těchto krajích. V ohradě se pasou peruánské lamy krotké společně s mongolskými ovcemi a v další ohradě pobíhají černé kamerunské kozičky. Uprostřed areálu školního statku můžete obdivovat voliéru s pávy. Celý areál je volně přístupný veřejnosti a otevřený po celý den, v pracovní dny i o víkendech. Přístup do areálu je zdarma.

7. Orlík

Vrch, na němž se vypíná hrad Orlík, tvoří morfologicky výraznou dominantu zalesněného skalního hřbetu, který vystupuje z uzávěru humpolecké kotliny a táhne se směrem k severovýchodu. Umístění hradu je velmi logické – leží nejen na nejbližším obtížně přístupném místě v blízkosti křížení významných obchodních cest, ale i v blízkosti četných výskytů zlata, v tak zvané „humpolecko-pacovské zlatonosné zóně“. V bezprostřední severní blízkosti hradu je možné vidět výborně zachovalé rozsáhlé hornické práce představující pozůstatky po těžbě v minulosti zřejmě významného ložiska zlata. Dlouhodobě je toto místo nazýváno „Štůly“ nebo „Na Štůlách“. Mimo výskytů zlata se v širším okolí Humpolce vyskytují i četné rudní žíly se stříbrem, které bylo v minulosti předmětem dobývání. Říká se, ze z hradu Orlíka vedou tajné chodby jedním směrem na Lipnici a druhým směrem k Humpolci až do sklepení domu na náměstí. Z lipnické chodby je ještě odbočka do studny v podhradí, aby bylo možné v případě obléhání chodit pro vodu. Zatím však tyto chodby nikdo nenašel, i když se o to mnozí pokoušeli.

8. Rozkoš

(Jedná se o překlad z německých zápisků a název se dá přeložit: „Několik pozoruhodností a příhod, potom změn na panství Herálec a Humpolec za držby vysoké říšské svobodné Neffzerů“ (1752-1802). Sepsal městský syndik Josef Prokop.)

Roku 1783 byl na Rozkoši postaven nový hostinec. Tato krajina je jedna z nejpříjemnějších na panství, ležící na cestě z Humpolce do Herálce, na kopci. Je obklopena vysokými lesy, přes které vyčnívá věž slavného pustého zámku Vorlíka. Vidět je odtud na dvanáct mil. Zvláště na jaře sem chodí mladí lidé i celé rodiny z městečka Humpolec, aby ve zříceninách starého gotického zámku první chvíle strávili a potom táhnou lesem na Rozkoš, aby tam uhasili žízeň dobrou sklenicí čerstvého piva na zeleném trávníku nebo v roztomile postaveném hostinci U zlatého jelena a pobavili se venkovským tancem. Toto je obvyklé místo obveselení humpoleckých i heráleckých továrních pracovníků. Zde nachází mladý i starý na příjemných procházkách zábavu a mnohého mladého unesou nejvřelejší přání a požehnání, když v první chvíli uvízne své krásce na plných ňadrech. Vesnice byla založena v roce 1788, kde před tím jen nepatrný výčep a dvě chalupy stály. Domky obývali krejčí, přadláci, zedníci a tesaři. Tím získává toto místo vzhled, že se zde některé dni humpolečtí měšťané obveselují a přinášejí slušný užitek. Hospoda sloužila vyjížďkám vrchnosti na pustý hrad, občerstvení pocestných a výletníkům a mládeži z města. Na hospodu se nevztahovala žádná městská omezení, a tak dostala jméno Rozkoš. Název pak přešel na celou obec.

9. Podhrad a naučná stezka Březina

V Podhradu začíná městská naučná stezka Březina. Jméno naučné stezky je odvozeno od Otakara Březiny, ředitele zemědělské školy v Humpolci. Stezka vznikla z podnětu základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Humpolci na konci 80. let 20. století. V roce 2000 byla tato stezka ve spolupráci s Klubem ochrany dravců a sov, o. p. s. Castrum a Městem Humpolec obnovena a rozšířena. Stezka je zaměřena na seznámení s historií, geologickou stavbou krajiny a s ekologií severní části Českomoravské vrchoviny v okolí Humpolce. Stezka je určena především pěším návštěvníkům, z větší části ji mohou využívat i cyklisté. Devět kilometrů dlouhá trasa je okružní s nástupním i cílovým místem v lesoparku u Základní školy Podhrad. K nástupnímu místu návštěvníky přivede turistická značka z Horního náměstí v Humpolci. Přístup umožňuje i trasa modré turistické značky z Lipnice nad Sázavou. Na stezce je umístěno 16 zastavení osazených informačními panely, vybudováno zde bylo i odpočinkové místo s přístřeškem, na trase jsou rovněž dvě lesní studánky, jejichž vodu je možné využít k občerstvení. V terénu je její trasa vyznačena ochranářským značením (zelenobílá „psaníčka“).

10. Židovský hřbitov

Hřbitov byl založen v roce 1710, jeho horní část pak v roce 1719. V 19. století byl dvakrát terasovitě rozšířen. Hřbitov sloužil pro široké okolí (Lipnice, Kaliště, Senožaty, Želiv, Věž i Havlíčkův Brod). Pohřbena je na něm řada významných osob – například Simon a Marie Mahlerovi, prarodiče G. Mahlera a jeho strýc Josef Mahler, nebo děd a strýcové Franze Kafky. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1942, tři měsíce před transportem zdejších Židů do Terezína. Za války byl hřbitov opakovaně poškozen chovankami Ústavu pro německé učitelky z Hannoveru, který byl tehdy v Humpolci umístěn. Rovněž se stal terčem útoků frekventantů německého vojenského učiliště v Havlíčkově Brodě. Po válce byla na některé náhrobky doplněna jména obětí holocaustu a byly zde ukládány urny s popelem osob zemřelých v zahraničí. Na stavu hřbitova se rovněž podepsaly nájezdy zlodějů, kteří po válce kradli zejména náhrobky ze švédské žuly. Nyní je židovský hřbitov ve vlastnictví Židovské obce v Praze, která jej udržuje prostřednictvím společnosti Matana a určeného správce. Zachovalo se zde přibližně 1000 náhrobků barokního a klasicistního typu, nejstarší jsou v horní části. Hřbitov je ohrazen vysokou zdí, vstupuje se na něj přes obřadní síň.

11. Vodovod

V roce 1818 lety postavilo si město vodovod dřevěný, voda se jímala na Šibeňáku a ještě v roce 1926 byl tento vodovod funkční. Tato stavba však byla naprosto nevyhovující a nehygienická již začátkem tohoto století a průmyslový Humpolec usiloval o vybudování nového, kvalitního vodovodu pro zásobování obyvatel města pitnou vodou v dostatečném množství. Tyto plány uspíšil kritický nedostatek pitné a užitkové vody ve městě kolem roku 1906. K samotné stavbě vodovodu a jeho postupnému rozšiřování bylo vypracováno několik projektů.

První projekt městského vodovodu v Humpolci – zásobování města vodou pitnou a užitkovou vypracovala firma Antonín Kunz v roce 1909. Byl však realizován pouze v části zachycení pramenů, které prováděl ing. Špitálský z Německého Brodu. Ten vypracoval doplněk k projektu – Městský vodovod v Humpolci v roce 1912. Provedená stavba se týkala pramenišť Vodačka a Šibeňák. V roce 1925 bylo zažádáno o povolení ke zřízení částečného vodovodu pro město Humpolec, dle projektu ing. Pažouta. Dne 17. dubna 1925 bylo vydáno vodoprávní povolení a již v lednu 1926 předložen kolaudační operát stavby vodovodu ze Zemanovska v Humpolci. Tato stavba zahrnovala jímání vody na Zemanovsku, vodojem 40 m3, přívodní řad do města a zásobovací řad do kašny na dnešním Horním náměstí. Tímto zdrojem byl zásobován moderně postavený infekční pavilon nemocnice.

Nový projekt celkového vodovodu pro město Humpolec vypracoval ing. Zadražil v dubnu 1926. Tento projekt měl již respektovat moderní zásady hygienické i technické. Tato dokumentace byla schválena v prosinci 1927. Kolaudační operát vodovodu pro město Humpolec z října 1929 obsahoval:

• Zásobovací řad z hlavní sběrny (nad železniční tratí Humpolec – Havlíčkův Brod až do kašny umístěné za dnešní restaurací U Jiřího. Tato stavba byla zahájena v květnu 1928 a kolaudace proběhla 6.prosince 1933.
• Rozvodné řady kolem Horního a Dolního náměstí. Částečně zasahovaly do ulice Panskodomská a Jihlavská. Rozvodný řad byl propojen s přívodním řadem ze Zemanovska. Tato stavba byla provedena v roce 1928 až 1929 a kolaudace proběhla také 6. prosince 1933. Pro úplnost uvádíme, že v roce 1928 až 1929 souběžně probíhaly práce na rekonstrukci prameniště Šibeňák a Vodačka – kolaudace 17.srpna 1933.

Navazující další část městského vodovodu byla započata 15. července 1929, ukončena 11.prosince 1929. V této etapě byl postaven i zemní vodojem 400 m3 (nazýváme ho vodojem „Jihlavská“) a trubní sítě po městě v délce 10 394,80 metrů. Kolaudace proběhla 6. prosince 1933. V roce 2010 proběhla „generální“ oprava oplocení kolem vodojemu i vodojemu samotného a to jak ve vnitřní, tak venkovní části. Byly provedeny i venkovní terénní úpravy vně oplocení, ohumusování, osetí travou, keřová výsadba a přístupový chodník ze žulové dlažby.

12. Plačkovský rybník – Pařezitý (Pařezáč)

Rybník slouží jak k rekreaci, tak i k chovu ryb. Má písčité dno a travnatou pláž. Jeho rozloha činí 4,86 ha. V areálu naleznete fotbalové hřiště, hřiště na nohejbal, volejbal a basketball, stůl na stolní tenis a dětský koutek. Občerstvení je zavedeno formou jak venkovního, tak zastřešeného kiosku. Les v bezprostřední blízkosti rybníka pak láká k příjemným procházkám nebo k houbaření.

13. Zichpil

V Humpolci byl veřejnosti otevřen nový skanzen Zichpil. Vznikl rekonstrukcí jednoho z mála dochovaných stavení v původně chudinské zástavbě. Expozice v Nápravníkově stavení představuje bydlení humpoleckých obyvatel z konce 18. a začátku 19. století. Prohlídku skanzenu můžete zahájit v Nápravníkově stavení č.p. 338, kde se seznámíte s počátky osídlení regionu, vzniku města Humpolce a historií lokality Zichpil. Dále si prohlédnete interiéry a exteriéry Nápravníkova stavení, kde se seznámíte prostřednictvím dochovaných artefaktů hmotné lidové kultury se životem místních obyvatel převážně tkalců na přelomu 19. a 20. století. Prohlídka dále pokračuje v nedalekém a autenticky dochovalém tzv. Tolerančním kostele, kde průvodce návštěvníkům přiblíží těsné soužití třech duchovních kultur (křesťanské, evangelické a židovské), které v této části města žily v těsném sousedství.

14. Pomník padlým rumunským vojákům

Na mírném návrší, v tzv. Cípku, nad železniční tratí se nachází nenápadný památník ozdobený z kamene vytvarovanou polychromovanou draperií v barvách rumunské vlajky. Památník připomíná padlé rumunské vojáky 9. pluku jezdectva.

15. Městská naučná stezka „Po stopách historie“

Seznamte se s architekturou a historií významných historických budov ve městě.

16. Vyhlídková věž kostela sv. Mikuláše

Pohled na město z ptačí perspektivy a k tomu velmi dobrodružný výstup do nejvyšší věže v Humpolci.

17. Muzeum Dr. Aleše Hrdličky

Muzeum nabízí pět stálých expozic – čekají tu na vás indiáni ve skutečné velikosti, v loutkové expozici se přenesete do čarodějné sluje nebo do zámecké komnaty, v národopisné expozici uvidíte sbírku starých zbraní, ale i kolo „kostitřas.“

18. HLINÍKárium

„Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ Kdo by neznal tuto památnou větu z legendárního českého filmu „Marečku, podejte mi pero!“ Navštivte recesistické muzeum v Humpolci, ať víte, jak to s Hliníkem doopravdy bylo.

19. Včelařský skanzen

Uprostřed města skrytý v zeleni je ojedinělý včelařský skanzen. Přijďte si prohlédnout překrásně vymalované včelařské úly z různých koutů světa.

20. Rybník Dvorák

Mezi nejstarší zelené pamětníky minulosti města Humpolce patří stromořadí 150 – 200 let starých dubů na hrázi rybníka Dvorák.

Pověst:

Studna pod hradem
Panský hajný, jenž byl u Vorlíka v noci na obchůzce, uslyšel nářek. Vylezl na nádvoří a tam spatřil malého mužíka. Zalekl se trochu, ale když naň mužík vlídně zakýval, následoval ho. Mužík ho vedl ke studni pod hradem, a když k ní přišli, povídá hajnému, aby počkal, že mu z pokladů ve studni něco přinese a hned zmizel ve studni. Hajný však nečekal a strachem od studně utekl.

 

 

Zastávka Jiřice – stanoviště č. 36 a č. 37

V obci Jiřice se nachází šest zastávek Stezky poznání, kde naleznete směrové tabule, naučné tabule, odpočívadla pro děti a pro dospělé.

Historie:

Jiřice jsou jedna z nejstarších vesnic založených želivskými premonstráty v místech bývalého pohraničního hvozdu „Borek“. Jméno vsi je odvozeno od jejího zakladatele či prvního osadníka – Jiřího. Osadníci si začali říkat staročesky „Juřici“ a odtud i název Jiřice. Nejstarší archivní dokument, který uvádí zmínku o vsi, je bula papeže Honoria II. z roku 1226. Listina obsahuje soupis majetku želivského kláštera a ves je tam uvedena jako „Velké Juřice“. Od tohoto roku se i datuje založení obce.

V roce 1341 se poprvé připomíná jiřická rychta, předchůdce dnešní obecní samosprávy (obecního úřadu). Jiřice vždy patřily mezi největší obce panství želivského a později humpoleckého okresu. Nachází se v nadmořské výšce 564 metrů a katastr zaujímá 1357 ha. V roce 1860 měly Jiřice asi 600 obyvatel, ke konci století vzrostl jejich počet na 850 a za druhé světové války dokonce až na 1000 obyvatel. To souviselo ovšem s rozvojem textilního průmyslu v nedalekém Humpolci a zemědělským charakterem obce. Ve spodní části návsi je budova fary, v jejímž průčelí je umístěn barevný znak premonstrátů želivského kláštera.

Zajímavá místa v Jiřicích a okolí:

1. Pomník padlým obětem I. světové války

Pomník padlým občanům v I. světové válce se nachází proti faře a byl vystavěn v roce 1926, autorem pomníku je Emanuel Kodet.

2. Údolí Petrovického potoka – vodní kaskáda šesti rybníků

V současné době je v povodí Petrovického potoka v širokém okolí ojedinělá kaskáda šesti rybníků. Vzniklá vodní plocha je přirozeným hnízdištěm divokých kachen a výskytem mnoha dalších druhů ryb a živočichů. V roce 2007 byla v okolí rybníků provedena na obecních pozemcích rozsáhlá výsadba stromů, dominantní zastoupení má charakteristický strom Vysočiny – jeřabina.

3. Památník Alexandra Dubčeka

Památník Alexandra Dubčeka je vystavěný nedaleko místa nehody, na jejíž následky zemřel.

4. Kostel sv. Jakuba

Kostel sv. Jakuba stojí v centru návsi a jeho vznik se datuje kolem roku 1350, kdy byla postavena kaple, později byla rozšířena o chrámovou loď a jako poslední byla začátkem 20. století přistavěna věž.

5. Jiřická lípa

Jiřická lípa je jedním z nejstarších stromů tohoto druhu v Čechách vůbec. Stáří lípy se odhaduje na 600 – 800 let. Její obvod činí více než 8,5 metru a dutina pojme až 10 lidí. Tradice hovoří o tom, že pod lípou kázal i Jan Želivský, který údajně působil v Jiřicích jako farář před svým odchodem do Prahy.

6. Speřice – torzo starodávné tvrze

Speřická tvrz byla zřejmě rozsáhlejší opevněnou stavbou s využitím rybníka a vodního příkopu. O její podobě lze soudit pouze z velmi skromných pozůstatků a popisů ve starší literatuře. Její poměrně rozsáhlé zbytky setrvaly poměrně dlouho, zbořeny byly teprve v 80. letech 19. století. Areál uzavírala obvodová hradba s branskou věží v čele. K ní také zřejmě patří jediný zřetelně dochovaný zbytek – torzo armovaného nároží budovy o síle zdiva cca 95 cm a délce cca 150 cm v obou směrech od nároží. Ústupek ve zdivu cca 150 cm nad dnešní úrovní terénu nejspíše sloužil k uložení stropních trámů pravděpodobně plochostropého přízemí. Svislý přímý úsek zdiva ve straně směrem k rybníku naznačuje existenci nějakého otvoru – okna, arkýře či vstupního portálu. Existence předpokládané vstupní branské budovy typologicky odpovídá tvrzím stavěným ve 2. polovině 14. století, což by mohlo potvrzovat jako možného stavitele tvrze Předbora ze Speřic. Bližší datování neumožnil ani kachel zdobený dvouocasým lvem nalezený při boření zbytků tvrze, který pouze potvrzuje aktivní existenci tvrze v průběhu 15. století.

7. Petrovice – dřevěná zvonička

Na návsi stojí malá dřevěná zvonička z 1. poloviny 19. století jako připomenutí dávno zašlých časů. Ve vsích byly zvonice stavěny zejména od roku 1751, kdy císařovna Marie Terezie vydala příkaz o vyhlašování poplachů zvoněním. Její konstrukce dodnes nutí obdivovat dovednost našich předků, kdy i se skromnými prostředky dokázali vytvořit překrásnou stavbu.

8. Cechovní Šamanova valcha

Cechovní valcha, nazývaná podle jejího provozovatele Šamanova, byla vystavěna v roce 1851. S přechodem od ruční výroby k tovární ztrácely cechovní valchy svůj význam a byly postupně rušeny, neboť továrny měly valchy vlastní. Zrušení Šamanovy valchy souviselo s nedostatkem vody v řece, který způsobila výstavba přehrady Želivka v 1. polovině 20. století.

Pověst:

Jednou hraběnka z humpoleckého hradu Orlíku vyšla si na návštěvu na tvrz do Speřic. Tam se zdržela a na zpáteční cestě ji přepadla noc. Tam, kde jsou nyní Jiřice, byly tehdy husté lesy a hraběnka ztrativši za tmy cestu, musila v nich přenocovat. Ráno, když paní z Orlíku domů se nevracela, vydalo se dvořanstvo, aby ji hledalo. Našlo ji zdravou v místech, kde nyní je jiřická lípa, kterou prý dala zasaditi kněžna na památku zázračného zachránění před dravou zvěří.

 

 

Zastávka Kaliště – stanoviště č. 38 – č. 40

V obci Kaliště se nachází tři zastávky Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, směrové tabule, odpočívadla pro děti a pro dospělé.

Historie:

Obec Kaliště leží 8 km severozápadně od Humpolce v nadmořské výšce 601 m. Na sever od Kališť je táhlý zalesněný vrch Melechov. První písemná zmínka o obci je z roku 1318. Do katastru obce patří: Háj, Staré Hutě, Holušice a Podivice. Obec má ve svém středu dva rybníky. V rybnících se nejčastěji chovají tyto ryby: kapr obecný, amur bílý, candát obecný, lín obecný, okoun říční a štika obecná.

Z okolí obce jsou kouzelné pohledy na Vrchovinu a na legendární Blaník. V Kalištích se dne 7. 7. 1860 narodil Gustav Mahler, významný světový skladatel a dirigent. Ve čtyřech měsících se s rodiči přestěhoval do nedaleké Jihlavy. V domě je dnes penzion a pořádají se zde koncertní vystoupení. Nedaleko obce se nachází bývalá kovárna Na Bělici, která sloužila pro okolní obce. Od 70. let minulého století je objekt využíván jako rekreační středisko sloužící převážně dětem.

V nedaleké místní části Staré Hutě se v historii vyrábělo duté sklo z místních surovin. Poprvé je místní část Podivice uváděna v roce 1352 jako součást zboží Dolní Kralovice. V té době se vesnice nazývala Podiewicz. V 16. a 17. století vlastnila Podivice rodina Trčků z Lípy. Obec Podivice obdržela své jméno zřejmě po kanovníkovi Vyšehradské kapituly Podivovi. Toto jméno bylo v té době běžným staročeským jménem a označovalo člověka nezvyklého chování – podivína. Nedaleko obce, na úbočí vrchu Šafranice, se nachází poutní místo Křižná nebo také Husitská studánka, ze které pramení po staletí zázračná léčivá voda.

Zajímavá místa v Kalištích a okolí:

1. Přírodní rezervace Pařez

Zdejší mokřadní rostlinná společenstva na březích rybníka jsou významnou lokalitou ohrožené třiny nachové, která se zde nachází na jediném místě v republice. Území má celkovou rozlohu 4,38 ha a bylo vyhlášeno v roce 1985.

2. Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel byl postaven v roce 1812 v pozdně barokním slohu. Na jeho věži se nachází zvon z roku 1532.

3. Lom „V Háji“ Podivice

Pod vsí byl na jaře 1939 otevřen lom „ V Háji“. Pro místní občany to byla jedna z mála pracovních příležitostí. Zde se těžila dvojslídná, středně zrnitá lipnicko – melechovská žula. Používala se na stavbu dálnice Praha – Brno a přehrady Švihov. Na stavbu mostu přes Želivku se vytěžilo 2 000 m3 kamene. Lom svoji činnost ukončil v roce 1975.

4. Kaple Podivice

Na návsi se nachází pěkná kaplička s věžičkou z 19. století. Původní zvon byl odebrán za první světové války, nový byl zavěšen v roce 1922. Vedle kapličky je litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1861.

5. Čertův kámen a křížový kámen Staré Hutě

V lesíku nad opuštěným žulovým lomem se skrývá přírodní skalka zvaná Čertův kámen, na které se nacházejí vodní mísy. Mezi další zajímavost se řadí křížový kámen s letopočtem 1491, který najdete v nedalekém lesíku.

6. Husitská studánka

Husitská (Křižná) studánka se nachází na úpatí vrchu Šafranice nedaleko silnice vedoucí z Horních Pasek do osady V horách (odkud silnice dále pokračuje nahoru na Kaliště nebo dolů k Zahrádce). Ke studánce dojedeme lesní cestou, která odbočuje asi 100 m před koncem lesa ze silnice doprava. Cesta mírně klesá, vzdálenost od silnice je několik stovek metrů. Studánka leží na dolním konci mýtiny, na opačném konci stojí kaple, mezi nimi křížek z r. 1845. Každoročně se zde první srpnovou neděli konají poutě a slouží mše. V r. 2006 byla studánka opravena. V minulosti vedla kolem studánky z Rejčkova do Zahrádky zelená turistická značka. Trasa byla zrušena, značky zamalovány.

Pověst:

Pověst o vzniku obce vypráví, že v těchto místech bylo mnoho lesů a močálů – kališť, kde stávaly tři chatrče uhlířů. Ti zde pálili dřevěné uhlí. Při jednom z honů mladý kníže pronásledoval divokou svini, avšak zapomněl na opatrnost a zapadl do bažiny. Při volání o pomoc jej uslyšel uhlíř Všebor, který právě pálil uhlí a knížete zachránil. Kníže mu děkoval a ptal se na jméno této osady. „Nemá jméno“ řekl uhlíř, „tedy se bude jmenovat Kaliště.“

 

 

Zastávka Proseč – stanoviště č. 41 a č. 42

V obci Proseč se nachází dvě zastávky Stezky poznání, kde nalezenete směrové tabule, naučné tabule, odpočívadlo pro děti a pro dospělé a bedýnku s keškou.

Historie:

Písemné zmínky o Proseči jsou velmi pozdní, neboť pocházejí až z 90. let 14. století. Tehdy, roku 1391, je zmiňován Ondřej z Proseče a bratři Hroch a Beneš. Následující zmínka je ještě o více než dvacet let mladší. Roku 1415 přivěsili své pečeti na stížný list české šlechty, zaslaný do Kostnice na protest proti upálení Mistra Jana Husa, kromě jiných okolních feudálů rovněž Jaroš z Proseče a Jan z Proseče. Vzhledem k blízkosti jiného stejnojmenného zboží není ovšem jasné, který z nich držel tento statek. V roce 1440 se účastnil krajského sjezdu Bohuněk z Proseče. Jelikož s ním byl na sjezdu přítomen rovněž Petr z blízkých Lhotic, je jisté, že Bohuněk držel naši Proseč. Na ní se připomíná ještě v roce 1442. To je však poslední doposud známá přímá zmínka o prosečském zboží a jeho majitelích z 15. století. Snad ještě během druhé poloviny téhož věku bylo připojeno k nedalekému panství hradu Lipnice (nad Sázavou) známého rodu Trčků z Lípy. Tvrz byla poté majiteli opuštěna a zpustla, neboť v roce 1538 je uváděna již jen ves.

Zajímavá místa v Proseči a okolí:

1. Gotická tvrz

O gotické tvrzi, kterou v Proseči vystavěl neznámý majitel, neexistuje v pramenech přímá zmínka. Na její existenci proto soudíme pouze na základě predikátů majitelů. Vznikla pravděpodobně až na konci 14. století. Neznámý majitel ji vystavěl v jihovýchodní části vsi, poblíž bývalého poplužního dvora. Dodnes se z ní dochovalo impozantní torzo obytné věže čtverhranného půdorysu o straně dlouhé přibližně 8,4 m. Stavba sama, vybudována z pravidelně řádkovaného zdiva, měla velice pečlivě vyzděná nároží z velkých přitesaných kvádrů. Při tloušťce zdiva asi 1,8 až 1,9 m v přízemí byla minimálně jednopatrová. Přízemí o vnitřních rozměrech 4,7 x 4,8 m bylo plochostropé. Vstup do něho vedl od západu otvorem s pozůstatky hluboké kapsy pro závoru zajišťující dveře. Vzhledem k její existenci je možno předpokládat, že se jedná o původní vstup do gotické stavby. Osvětlení přízemí zprostředkovávalo střílnovité okénko v protilehlé východní stěně. Jelikož z patra se dochovaly pouze nízké zbytky obvodového zdiva bez zbytků okenních či jiných otvorů, jeho podobu neznáme. Podobně není jasný celkový rozsah budovy. Ve srovnání s obdobnými stavbami v blízkém okolí je však více než zřejmé, že věžovitá obytná budova obsahovala minimálně dvě patra. Byla to zřejmě jediná obytná a obranná stavba celé tvrze. Ve svém celku nápadně podobná např. nedalekému Melechovu. Opevnění prosečské tvrze se nedochovalo. Na základě analogií lze předpokládat, že je tvořil příkop s valem, který obklopoval vlastní areál. Prosečská tvrz je příkladem velice jednoduchého panského sídla příslušníků nižší šlechty na české vesnici z konce 14. věku.

2. Dolní rychta

Dolní rychta je rybník s možností koupání nedaleko obce Proseč.

3. Řečický rybník

Řečický rybník je rybník s možností koupání nedaleko obce Proseč.

4. Brádla

Brádla jsou nejvyšším bodem obce Proseč a leží v nadmořské výšce 626 m. Na vrcholu se nachází vysílač.